sobota 31. října 2009

Honda CBF - asi poslední vyjížďka v r.2009


Počasí se nezlepšilo, stále je u nás 3,7°C, ale neodolal jsem a alespoň kousek jsem se projel. Musel jsem. Včera jsem umyl motorku autošamponem s voskem, trochu jsem ji naleštil, namazal řetěz, takže se to muselo zkusit, projet a prohřát. Prohřát...v 3,7 °C asi moc ne, ale aspoň jsem to zkusil. Takže jen 40 km "kolem komína", párkrát protočit motor k červenému poli při rozjezdu, jinak kochačka při 80 - 90 km/h pro středočeských kodrcavých silnicích.





Musel jsem jet sám, nikdo, komu jsem dnes a včera napsal sms a email, nemá čas. Zima ani není, jen trochu byla na ruce. Vzal jsem si rukavice do nepohody, ne ale zimní. Ty sice mám, zase se v nich blbě řídí. Jsou to takové nouzové, kdyby v zimě člověk musel jet, ale není to pohodlné.



Takže jsem udělal jen pár fotek a pak jsem si to namířil domů. Do tepla. K čaji. S rumem :-) Všem přeju pěkný den, jasnou oblohu, Slunce a teplo.







Dnešní vyjížďka

Už od rána jsem nastartovanej, že se podívám ven, že vytáhnu motorku. A co vidím z okna? Aha? Mlha, jinovatka na autech a na trávě... Tak snad po obědě. Ale co, hlavně že neprší ;-)

středa 28. října 2009

Tak aspoň trošku dnes...

jsem se projel.



Přimontoval jsem napevno nosič kufru s plotnou a boční držáky textilních tašek Givi a protože počasí bylo ustálené, zajel jsem k Pcherám udělat foto s větrníkem v pozadí. Jen pro představu velikosti - ta "elektrárna", co je za vrtulí a je posazená nahoře na stožáru, je velká jako autobus.








Kufr drží i při trošku vyšší rychlosti, než je maximální povolená rychlost na dálnici... řekněme o i dost vyšší rychlosti.. dál to nebudu rozvádět ;-) Nikde nic nedrnčí, nevibruje, vše hezky pasuje.











Dnes jen krátký příspěvek. Chce se mi spát. Už teď....

Detail nosiče SW-motech Alu rack a plotny SHAD

Venku to není právě na projížďku. Ale je ještě ráno a věřím, že to dnes půjde. Zatím jsem nafotil detail uchycení plotny kufru SHAD SH  45 k nosiči Alu-rack od SW-motech pro Hondu CBF 600 (S). On je ostatně identický i pro CBF 500 a CBF 1000.


Jak jsem psal, plotna je doscela masivní, kufr má nosnost 6 kg, takže je to zřejmě dimenzovaná s ohledem na nosnost (spíše obvyklý fakt přeložení kufru uživatelem). Subjektivně mi přijde masivnější, než u kufrů Givi Monolock, což je pochopitelné, mají udanou hmotnost 3 kg. Myslím, že je to více méně srovnatelné asi s Givi Monokey (10 kg).

Na obrázku jsem označil, kde jsem dodatečně provrtal plotnu kufru a do existujících otvorů v Alu-racku jsem protáhl 2 šrouby M5 x 50. M6 jsem nepoužil proto, že jejich hlavy (ač jsem použil zápustné) by příliš vyčnívaly na plotně a mohly by bránit řádnému přicvaknutí kufru. Díky pružnosti materiálu hlavy šroubů nepřekážejí. Pod matkami je rozšířená podložka z nějakého pružného & pevného plastu (nevím, kde jsem ji sebral) a poté kovová podložka, přichyceno samojistnou matkou.



Všechny šroubové spoje jsou pomocí samojistných matek, u jednoho páru šroubů, které drží kovové "packy", jsem přidal ještě jedny matky, aby bylo možno za vyčnívající kus šroubu přichytit případně bezpečně pružný "gumycuk", bude-li třeba sloužit plotna kufru jako "zahrádka" pro převoz neskladné věci.

Dnes ještě na moto přišroubuji boční nosiče textilní brašen Givi, pokusím se nezapomenout to zdokumentovat na foto.

Padáky SW-motech k motoru jsou objednány, kdy ale přijdou, to nevím. Snad je ještě letos vyzkouším při jízdě :-)

Všem příznivcům jedné stopy a vůně dálek prima den.


pondělí 26. října 2009

Kufr SHAD -aktualitka

Tak jsem dnes doladil přichycení kufru k moto.

To je tak. Plotna ke kufru SHAD SH45 má otvory pro přichycení mimo plochu nosiče SW-Motech Alu-Rack. V zásadě to není problém, protože k plotně SHAD dostanete i kovové úchyty, které se třeba "z boku" zakousnou do plotny. Přesto, že spojení odolalo hrubému násilí, dnes jsem aku-vrtačkou provrtal vrtákem č.6 plotnu kufru v přední části nad dvěma otvory v ploše nosiče a dvěma šrouby M5x50 se zápustnou hlavou jsem přišrouboval plotnu kufru navíc přímo na plotnu nosiče. Já nevim, snad jsem to popsal dobře. Když mě to ještě zítra popadne, tak to vyfotím, aby bylo jasno :-)





Pěkný večer, neseďte u PC a jděte spát.
Bob




PS Kdy už bude zase 20°C??? A budou suché silnice, budu si fotit květy, mouchy pestřenky.....





neděle 25. října 2009

Honda má nový nosič a kufr



Honda CBF je zase o stupínek dále. Protože to má být hlavně cestovní moto, koupil jsem nosič SW-Motech, model AluRack (2.703,- Kč v e-shopu RDmoto). Tento nosič nehyzdí zadek motorky, není to takové „lešení“, jako je nosič Givi nebo Fehling. Montáž je opravdu jednoduchá. A ještě zbylo tak akorát financí, takže jsem se porozhlédl po nabídce kufrů. Do úzkého výběru se dostaly značky Kappa, Givi a SHAD. Zvítězil Shad SH45 (Bikerscrown, cena 2.900,- vč. plotny), objem 45 l a nosnost 6 Kg. Na kufru je velmi praktické výklopné ucho.






Dnes jsem se pustil do montáže. Jediný zádrhel je napasovat plotnu kufru na držák AluRack., neboť právě střed plotny je nad místem s otvory v nosiči. Přichycení je tedy pomocí dodávaných třmenů Shad tak, že se třmeny „zakusují“ z boku do masivní hliníkové tvarované plotny nosiče. Připevnění je bytelné, přesto možná ještě časem vymyslím nějaké další přichycení tzv. „pro jistotu“. Ovšem, aktuální připevnění je myslím i tak bytelné, že nebýt omezení v návodu (6kg), s přehledem by řidič mohl vzadu vozit pytel cementu :-)














Takže – co vy na to? Jak se Vám líbí?

čtvrtek 22. října 2009

Dnes zase ne na moto

Fakt, cestne pionyrske, fakt jsem myslel, ze dnes rano pojedu do prace na motorce. Ale vsichni, vcetne Tatany Mikove - a te ja fest verim - rikali, ze ma odpoledne prijit mrholeni a ze bude zatazeno. Tak jsem srab a jedu vlakem. Je sice 6 st.C, co to je, pro dite Orlickych hor, ktere v mladi se nezaleklo fujavic, vichru a uhelnych prazdnin, ale dneska holt ne. Mate to marny, fotka Hondy rano za tmy dnes nebude. A fertig :-)

úterý 20. října 2009

Moje motorky 4 - Honda CBF 600 S

Žhavá současnost.

Letos Jawa absolvovala nespočet menších projížděk a výletů, z větších akcí pak pravidelné setkání majitelů Jawa 650 (příští rok bude v Orl.horách) a výlet na Grossglockner do Rakouska. Výlet na GG byla asi trasa, při které ujela Jawa se mnou na jeden zátah v jednom dni největší porci kilometrů. O výletě na GG ještě napíšu, vč. fotografií, to ale jindy.

Asi i díky cestě na GG jsem začal přemýšlet, co na Jawě změnit. Ne že by měla cestou či potom nějaký technický problém, to ne. Jen mě z Jawy bolely nohy. Díky mé výšce při sezení na Jawě jsem měl nohy zalomené do písmene Z v ostrém úhlu, myšleno stehno, holeň a nárt. Prvních 100 - 200 km, možná ještě při 300 km, byť s přestávkami, to šlo. Ale poté to bylo otravné a i po kratší jízdě mě bolely celé nohy, ne jen kolena. Sic jsem měl předstupačky, kupodivu to markantně úhel kolen nezměnilo, navíc padák před motorem je uchycen subtilně, takže bylo nutno nohy na předstupačky klást najednou a nijak prudce. Problém je v geometrii posazu pro lidi tak nad 180, 185 cm, pro 190 cm určitě. Chtělo by to, aby sedlo bylo o trochu dále vzadu a hlavně aby stupačky řidiče byly ve stejné výšce či nižší posunuty tak o min 10-15 cm dopředu. Což ovšem technicky je už těžko proveditelné. Muselo by se vyrobit jakési lešení, které by jistě nelahodilo oku. Pak jsem také řešil posunutí blinkrů vzadu, které jinak překážejí bočním taškám, ač mi pro ně kamarád Falkkon udělal jakousi provizorní ochranu, aby tašky mohly být přehozené přes ně. Tyhle úvahy se mi honily hlavou celý zbytek srpna. A možná byly i jistým popostrčením. Nechtělo se mi do nějakých přestaveb Jawy. Napadla mě hříšná myšlenka. Prodat Jawu 650, posléze došetřit nějakou korunu a porozhlédnout se, co by se tak dalo za rok dva pořídit, aby to mělo 2 válce do V a dalo se na tom pohodlně cestovat, mělo by to černou barvu a bylo by to více chopper... Zvažoval jsem i ponechání Jawy a prodat ji později, až bude ušetřena vyšší částka, oproti tomu jsem vážil výrazný pokles prodejní ceny Jawy, když budu otálet.

Tak jsem začal sondovat na internetu, co by se tak dalo pořídit. A zalíbila se mi ojetá Honda VT 750 Shadow. Bylo mi to doma rozmluveno, že ojetou ne, že určitě bych měl smůl a pořídil nějakou plečku, nějakou naleštěnou bídu etc etc. Takže jít se mrknout na novou, jak to vypadá, jak se na tom sedí, prodat Jawu a šetřit pár let a šetřit...

O víkendu definitivní rozhodnutí. Jawa se prodá. Vzal jsem fotky, dal na net a čekal. Jednou  jsem slevil a ozval se zájemce. Že by zájem byl, když se vyjde vstříc s cenou. Tak souhlas, že se přijede podívat. Přijel, zjevně byl zájem vážný. Poté, co jsme navzájem zjistili, že máme mnoho věcí společných, byl prodej dílem okamžiku a já zamáčkl slzu v oku, když mě moje Jawa 650 "Klacík" opuštěla. A byl jsem odhodlán šetřit a čekat na nový stroj.

Jenže za několik dnů....

Při rodinném výletu jsem se "náhodou" zastavil u dealera Hondy v Letech. Měli 750 Spirit. Poseděl jsem, vyzkoušel, vyfotil se na motorce. Bylo to fajn, pohodlnější, ale... Ale nebylo to úplně ono. Nechytlo mě to tak, jako kdysi  moje Jawa 650. Bylo to asi lepší řešení, ale nebyla to láska na první pohled. Ale byl jsem připravený do toho časem jít. Chtěl jsem a chci na motocyklu cestovat a kritérium pohodlné klidné jízdy bylo to, které jsem preferoval a které říkalo, že výměna Jawy 650 Classic za Hondu VT 750 Shadow Spirit by byl posun vpřed. Vzal jsem si katalog, ceník, akční ceník a porozhlédl se tak nějak neurčitě po prodejně. Měli tam hodně motorek a mimo jiné loňský model Hondy CBF 600 S v šedé barvě. Řekl jsem si - no, není to úplně špatné, kdybych nechtěl chopper, bylo by to takové řešení na cesty, takový návrat ke klasičtější motorce, jako byla předchozí Jawa 350, zde tedy v perfektní kapotáži. A hele, má to pořádné sedlo. A hele, ta kapotáž vypadá, že to bude fajn cesťák. 57 kW, s tím by se dalo pohodlně jet i po dálnici s rezervou. A pěkná madla a úchyty na bagáže.... Nedalo mi to a usedl jsem za řidítka.
A BYLO TO! BYLO TO ONO! Posaz, pohodlí, tvary kapotáže, budíky....
Loňský model byl za příznivou cenu. Jenže kde vzít podstatnou část, co chyběla? Ale znáte to - když se chce, tak to jde. A když se přitlačí :-) Ještě, že má člověk své blízké a  pak i dobré kamarády. Pomohli. Pro jistotu jsem ještě prosmejčil ostatní dealery Honda v okolí. A hele, v Auto Jarov mají stříbrnou Hondu CBF 600 S v akci a letošní model a za ještě lepší cenu. Tak teda jsem naprosto vyluxoval všechna dostupná prasátka, poškemral, kde se dalo a že se pojede na Jarov, nezávazně se zeptat.


Vzal jsem ženu a jedem. Tiché jedno sobotní dopoledne. Prázdná prodejna Hondy na Jarově. Přichází takový příjemný chlapík a co že bych rád. Byl to šéfprodejce p.Žigmond. A já že bych se rád informoval na Hondu CBF 600 v akci. Jojo, že ji ještě mají. Shodou okolností den předem byl na prodejně můj kolega z práce a zmínil se, že se asi zastavím a tak že ta Honda už na mě čeká :-)

Jsem zvědavý na všechno, kladu záludné dotazy k motorce, k servisu, k službám, co dealerství poskytuje a k všemu kolem. Pan Žigmond odpovídá, vysvětluje a nabídne i předváděcí jízdu, když manželku nechám na prodejně do zástavy. Kdo by nesouhlasil, že jo? ;-) takže první hodinka uběhne při diskusi nad strojem, pak se projedu a vypadá to jasně. Ještě zvažuji na místě, zda nedat přednost cenově zajímavější nabídce u konkurence (Suzuki Bandit S), ale střízlivější design, klasická "palubka" Hondy, tvary kapotáže a pohodlnost posazu jsou body, kterými si mě Honda získává. A proč to nepřiznat, u Hondy se cítím skutečně jako zákazník, pro kterého se dealer skutečně snaží najít řešení, zodpovědět všechny dotazy a neměl jsem pocit, že se mi snaží vnutit svoje zboží. Kostky jsou vrženy. Rubikon překročen. Stanu se jezdcem "na rejži", v očích okolí budu zaprodancem, co zradil značku Jawa, co má "nudný a sterilní stroj", ale ať :-) Honda mě prostě dostala. Svojí promyšleností, citem pro detail, zpracováním a dnes mohu říci, že i jízdními vlastnostmi. Je to TO, co se trefilo do mého vkusu a mých potřeb. Co se bude na Hondě vylepšovat, jak jezdí a další věci, to zase třeba zítra.



pondělí 19. října 2009

Moje motorky 3 - Jawa 650 Classic

Jak jsem přišel k Jawě 650.



Inu, to bylo tak.

Jezdil jsem si v létě 2006 spokojeně na Jawě 350/640 v červené barvě. Kufr, boční tašky, jejich držáky, všechno bylo. Oblečení textil i kůže. Motorka moc pěkně jela, málo žrala, fungovala na 100%. A tak jsem jen letmo zaregistroval, že Jawa vyrábí model Classic 650, ale ani jsem se na něj nebyl podívat v prodejně, na výstavě Motocykl jsem opakovaně nebyl a netušil jsem nic o jejich parametrech, vlastnostech či cenách.


Jednoho dne - někdy v září, říjnu? toho roku – jsem si jen tak zadal do Googlu Jawa. A vypadla na mě stránky dealera Jawy Jirky Krafta. A nějak mi přišlo divné, že by se mělo doplácet za chromovanou nádrž u Jawy 650, u verze Classic, tolik peněz (10.000,-). Bylo mi to fuk, ale jen pro zajímavost jsem Jirkovi napsal, jestli tam nemá chybu. A pustil jsem to z hlavy. Do druhého dne přiběhl email, že děkuje za zájem a že jasně, chyba tam je, má to být 5.000,-. A jestli mám o Jawu 650 zájem. Já na to, že ne, že to byl jen zvědavý email a že i 5 tis. je za chrom dost. A opět odpověď, že jasně, ale že Jawa v r. 2006 má i „levnou“ verzi Jawy 650 Classic, s klasickými vidlicemi (ne Paioli), nechromovanou nádrží a jestli se na ni nechci projet. Jen tak. Nezávazně. Že se u mě zastaví. Pomyslel jsem si – nic mě to nebude stát, proč ne? :-) Jirka dle dohody přijel, spolu s tátou, který ho doprovázel na rodinné Jawě 650 Style. Pečlivě jsem si prohlédl Jawu „Klacík“ a docela se mi zalíbila, hlavně ten odkaz na klasické Jawy v nádrži a v dojmu z designu motorky. Sedl jsem na stroj, kousek se svezl. Jo jo, to bylo jiné kafe, ten 4T Rotax. Sice stylově zrovna nezapadal do stylu ala choper, ale jinak OK. Tak jsem poděkoval, Stylka byla zajímavá, ale cenově moc vysoko a tak úplně se mi hned nelíbila a rozloučili jsme se.



Celý večer a noc jsem pak přemýšlel o tom, jaké by to bylo, mít „velkej 4 takt a přímo od Jawy“.  A myslel jsem na to další dny. A další dny. Zkrátím to. Po rodinné rozvaze jsem dal inzerát na prodej Jawy 350, prodal, vypůjčil zbytek a šlo se objednávat. Objednal jsem Classic v černé barvě, navíc s nosičem, chromovými kryty rámu vzadu a rámečkem chladiče. Umluvil jsem přes Jirku i továrnu, že mi doveze motorku až před dům (vzhledem k tomu, že motorka měla být v prosinci). Mezitím jsem navázal kontakt s Jirkou – Jawamanem (www.jawaman.wz.cz), co měl a má stránky věnované Jawě 650 a čekal jsem na den D - viz foto zde vpravo




16.12.2006 ji přivezli! Dostal jsem motorku, klíčky a návod. Co a jak s novou motorkou mi napsal emailem Jirka Kraft a těšil jsem se na sezónu.

Motorka měla dětské nemoci. Po záběhu jsem musel v TKmoto nechat komplet z gruntu seřídit motor, protože se motorka chovala jak jankovitá koza, cukala, trhala, moc nejela. Ale pak to bylo teprve to pravé. Motor se zajel, po seštelování to jezdilo hladce, spotřeba příznivá (4,3 – 4,7 dle stylu jízdy). Jelo to dobře ve 2 i v 1 či plně naložené.

Během vlastnictví motorky se vyskytlo i pár nepříjemností. Továrna mi přepletla při reklamaci zadní kolo, praskaly dráty u rozety, tragická zadní Mitas byla přezuta na Maxxis a vyvážil jsem kola. Pak motorka jela skutečně jak vyměněná a o 100% se zlepšilo chování motorky v zatáčkách, na mokru a na podélných nerovnostech. Trochu potrápilo asi 3x prasknutí zadní koncové & brzdové žárovky. A vyreklamoval se rychloměr, ten nový s černou ručkou se pak choval tak, jak měl – nekmitavá ručka a denní počitadlo si nepřidávalo km :-)
 
 Jawa na dálnici jinak držela v pohodě rychlost třeba 120 – 130 km a díky plexi člověk nevlál za řidítky, díky vyvážení kol motocykl nevibroval. Jawa jen chtěla pravidelnou výměnu motorového oleje a filtru (dával jsem Liqui Moly 10W40 polosyntetiku), provoz byl levný a v TKmoto se mi o ni vzorně starali.






Na Jawě jsem začal cestovat, s Jawamanem jsme začali pořádat pravidelná setkání majitelů Jawa 650. Motorku jsem dotáhl k obrazu svému hodinami na řidítkách, plexi od Givi, předstupačkami, rolkou na nářadí a pořádnými rukojeťmi. Podívala se do Alp i do Orlických hor, na Hanou a do Krušných hor. Jawa sloužila a sloužila až.... a to zase příště ;-)
* pozn - na fotce č. 2 je moje nyní bývala Jawa 650 s mojí "ještě bývalejší" Jawou 350 . Tak nevím, jestli teď se mi podaří umluvit aktuální majitele "mých" Jaw, aby vznikla společná fotka s mojí Hondou :-)


 

Ze by pocasi???...

Tak nevim. Pred par dny snih, dnes Slunce. Zpoza okna, u salku kavy, to vypada nadejne. Ze by se jeste urodilo pocasi? Rad bych vyrazil nekam jen tak, kousek za mesto na motorce. Nebo i prochazka po lese by byla prijemna. Skoda, ze praotec Cech nedosel az na jizni svahy Alp :-)
Vsem pekny den.

Pozn. Zkousim poslat prispevek do blogu z mobilu, tak proto nedostatek hacku a carek.

sobota 17. října 2009

Moje motorky 2 - Jawa 350/640

ČZ 175 se odebrala do věčných lovišť. Peníze na jiný stroj nebyly.  Ještě čekala vojna - je fajn nastoupit na vojnu ve věku podporučíků a poručíků, absolventů VVŠ :-) . Před nástupem jsem tedy začal ještě rychle pracovat, aby byl základ na nový stroj. Postupně vykrystalizoval záměr, že by to měla být Jawa 350/640 v červené barvě. 
Proč ona? V r. 1996-7 se sice dováželo dost ojetých motocyklů ze zahraničí, ovšem jejich stav mnohdy neodpovídal požadovaným cenám. Uvažoval jsem také nad budoucím bydlením a vhodným kompromisem se mi jevila Jawa 350/640. Modernější vzhled, pohodlné sedlo, vyšší výkon než u ČZ (aby mohl člověk jet ve 2 trvale), možnost orig. nosiče kufru, 12V elektroinstalace a přijatelná cena. I možnost oprav při jednoduché konstrukci a domácí údržba mě přesvědčily, proč koupit novou Jawu, než třeba 8 let starší japonské cestovní enduro 400-600 ccm. Měl jsem obavy, že bych natrefil na nějakou „plečku“ a co bych si s tím pak počal.

Na podzim 1997 jsem zašel do prodejny v areálu VVZ Jawa Praha (dnes prodejna a servis MotoR u pana Růžičky) a objednal červenou Jawu 350/640. Komorové výfuky, padací rám a nosič+kufr ze Silonu Planá n/L. Za cca 14 dní bylo vyrobeno a dodáno. Doplácel jsem ještě asi 5.000,- navíc, protože moje Jawa (bez upozornění, ale nevadilo) byla dovybavena z továrny komplet zapalováním Minarelli-Ducati. Pro info – bylo jich snad vyrobenou pouze 200 ks za celou dobu existence. Místo alternátoru a zapalování kladívky tenoučké magneto, jeden snímač a 2 krabičky ala sardinky. Žádné cívky, poruchové usměrňovače, hádající se kladívka. Konektory pěkně utěsněné. Zaplatil jsem 52.500,- za komplet moto i s kufrem. Jawa jezdila pěkně, spotřeba se ustálila. Sice se mi trochu přidřela, což bylo vyřešeno reklamační opravou, ale pak sloužila věrně. Absolvovala dovolené ve dvou s mojí budoucí ženou, i svatební cestu a následně i cestu do Itálie, přes Alpy, naložená vším možným :-)

Cesta do Itálie k Lago di Garda a poté k moři vr. 2000 na celkem 14 dní byla ve znamení klidu a pohody. Jeli jsme spolu s kamarádem Karlem, který měl také Jawu 350/640 (ano, to je ten s kdysi ČZ 175/487, co mě doprovázel na Slovensko při mých cestách a co mi pomohl při mé nehodě v SR. Taky přezbrojil na 350 ccm). Ač jsem měl z alpských stoupání na cestě, kterou jsem vybral, strach, Jawa ve 2, s plným 45 l kufrem Givi, nacpaným tankbagem a sattel taškami (Lojzo), zvládla i stoupání na Timmelsjoch na jedničku s hvězdičkou (pro upřesnění, stačila vlastně 2. a 3. Jedničku jsem řadil snad jen 1x na několik m, protože mě brzdilo auto). Stejně tak cesty po A a IT dálnicích zvládla v klidu, jen bylo ovšem znát nižší výkon motoru při přesunech při rychlosti 100-110 km/h. Se závistí jsem pozoroval velké 150-250 ccm skůtry, které mě dojely, s jejich řidiči jsem se pozdravil oni pak přidali plyn a plavně mi zmizeli v dáli přede mnou. Foto je z horské silnice na Timmelsjoch, na třetím foto jsou vidět obě Jawy a můj kamarád a moje žena ;-)



Jawa pak jezdila a sloužila. Během doby, co jsem jí měl, musela podstoupit ještě GO motoru snad ve 22tis km. Z levého ložiska na klice nějak „zmizela“ kulička, bylo nekvalitní a prasklé ložisko. Kulička se proběhla pak asi i motorem. Motor pak hučel skoro jak 4 takt, naštěstí kamarád a excelentní servisman „Karlos“ od Sedlčan moto odvezl, motor rozpůlil, vyměnil nová kvalitní ložiska, vystředil kliku, vyvážil nové písty k novému výbrusu, odfrézoval nálitky a otřepy z motoru a nálitku za karburátorem, odfrézoval přesahy v kanálech u vložek ve válcích, dal správné trysky do karburátoru (u MotoR motor sice „otevírali“ odstraněním clony karburátoru, trysky ale nechali...), vše naladil a prostě - z Jawy se stala nová motorka! Jela tak, že jsem ji nepoznával. Z předtím odhadovaných tak 18 – 19 k se výkon vyšplhal na 26 k! 

To jsem zjistil měřením na brzdě v TKmoto Úžice, kde se jinak o můj stroj perfektně a precizně starali. Jawa pak krásně jela jak v úzkých silničkách, tak i po dálnici, nebyl problém ji držet pod krkem a vytáčet přes 6 tis ot/min. Dostala pak lepší vzorek pneu Mitas, dráty v obou kolech byly přepleteny na nerezové a byla vyměněna ložiska.


V létě 2006 jsem pak náhodou zabruslil na stránky dealera Jawy Jirky Krafta. Měl tam Jawu 650 Classic. A nějak náhodou jsem mu napsal email... :-) Abych to zkrátil, vše nakonec vyústilo v prodej Jawy 350 a nákup Jawy 650 Classic v prosinci 2006. Chtěl jsem pro své cesty silnější a pohodlnější stroj a lákala mě kombinace klasických tvarů Jawy (nádrž, sedlo, blatníky) a vzhledu ala chopper, takže ač tam motor Rotax 650 opticky úplně nesedl, tak jsem díky jeho proklamovaným kvalitám přestoupil do vyšší třídy u jedné značky. O Jawě 650 příště.

pátek 16. října 2009

Moje motorky 1 - ta první, ČZ 175

V záhybech své paměti se pokusím vylovit vzpomínky na můj první stroj. Motocykl ČZ, který mě přivedl v mých 20 letech poprvé k motorkám, zájmu o ně, k cestování na moto a tomu všemu kolem.

V roce 1990, někdy na jaře, jsem při hledání čehosi v dílně u mojí babičky musel odtáhnout nepojízdnou ČZ 175/450 od skříně, abych něco vytáhl. A když už tam překážela, tak jsem si na ni sedl. A najednou – dřív se mi to nějak nestalo – jsem se zasnil. Vzpomněl jsem si, jak mě jednou v mých asi 6 letech na ní snad strýc asi 20 km svezl. A jaké by to asi bylo jezdit na motorce. Točit plynem, projíždět zatáčky. No nic, nechal jsem toho a šel po svých. Ale začalo se to vracet. Takové ty představy, jaké by to bylo fajn jezdit s větrem kolem sebe, volná silnice...

I jal jsem se prozkoumat skutečný stav motorky v garáži. Bylo to původně nádherná ČZ 175/450 Sport. Jednovýfuk, 19“ kola, řidítka s hrazdičkou, chromovaná nádrž, mělké blatníky. Vidím ji jako dnes, když na ni děda v Letohradu jezdil do práce. Jenže pak si ji někdo půjčoval, motorka zřejmě přestála drobnou havárii a údržba – nebylo zřejmé, zda byla. Motorka měla hnutý rám, vylámané zuby na 2.rychl.stupni. V roce 1990 servis na ČZ neexistoval a nikoho, kdo by moto opravil, jsem neznal. Asi víte, jak to začátkem 90. let vypadalo. Samý boutique ale servis na moto a motokrám skoro žádný. TP od motorky chyběl. Takže cesta opravy padla a začal jsem šetřit na „nové“ moto. Jak jinak, než ČZ. Když ji měl děda, budu ji mít i já. Taky jsem si musel udělat ŘP, rovnou na auto a moto. Sice už okolo všichni ŘP měli, já na to nějak zapomněl, takže v 19 jsem se rychle začal učit křižovatky :-)


Po pročítání inzerátů jsem narazil na ČZ 175/477, r.v. 1974, prý senzační stav, doplňky etc etc. ŘP už byl za rohem, tak se jelo kupovat. 5.000,- Kč v r. 1991 bylo nějakých peněz, ale zaslepen představou svírání nádrže koleny a volajících dálek mi motorka ČZ, co mi majitel ukázal, přišla dokonalá a plácli jsme si. Nebudu to rozvádět, čekala mě totální GO, bylo to navrch huj, vespod fuj, zvonkové dráty v elektrice atd... Vychytaly se problémy, dopředu přišla kapotáž pro cesty a kufr (laminát) a motorka jezdila. Sám či ve dvou jsem podnikal výlety, začal se seznamovat s ostatními motorkáři. Prostě idyla. Časem mi ale začalo vadit, že moje ČZ se chová nestabilně. Motoricky byla OK, držela krok s kamarády na Jawách 350/638-9 a Jawu 250/559 i udolala, ale to pérování a stabilita... Úzké galusky 2,75x18 vepředu a 3.00x18 vzadu s hladkým dezénem vzadu byly tragické. Takže v létě 1995 3 měsíce brigáda na dráze, poctivě jsem šrouboval 12 hod směny a k tomu i „vložáky“, aby se našetřilo na pérování z Jawy 350/638. Koupil jsem vidle, brejle, zadní tlumiče, přední 2klíč brzdu a plánoval jsem lak. Nehezkou nádrž modelu 477 jsem chtěl nahradit „kapkou“ z modelu 450 (ala kývačka). Naštěstí díly +/- pasovaly, co ne, se za pomoci kamaráda řemeslníka upravilo (krátký čep spodních brýlí, zavaření nádrže ze staré ČZ). Nádrž, a kastlíky šly na základovku, stříkací tmel, př.blatník jsem koupil už z Jawy 350/640, zadní měl být plastový z 350/638. Vše bylo v kupě a v únoru 1996 jsem se zavřel do nevytopené garáže. Zkřehlé prsty se chopily dílů a nářadí a šlo se na věc. Ještě za pochodu jsem sehnal držák budíků z Jawy, místo otáčkoměru šel sdružený přístroj kontrolek z škoda 120, světlo jsem sehnal z ČZ 175/487. Poskládal jsem, zapojil a paráda. Motor dostal ještě výbrus (trochu jsem ho přidřel, no...), nový karburátor a kola byla přezuta do 3.00 vepředu a 3.25 vzadu, oboje nezničitelný dezén Mitas M9. Díly jsem lakoval sám.  Barva - černá. Akrylátový email v megaspreji byl výborný, díky nedodržení návodu jsem lakoval v 4 st.C (místo 15-20), což mělo výhodu, že barva se zrcadlově slila do lesku, který ani dnes neudělají v Jawě v Týnci ;-) Díly jsem pak usušil v domě v teple a výsledek – 1.A! Třešničkou na dortu byla nová řidítka ze Simsona Enduro, kam šly přesně přišroubovat páčky a plyn, delší lanka se vzala z Babety. Stojánek se musel prodloužit, přivařil se i boční policajt a na jaře se vyjelo. Pane, to byla jízda. Seřízená motorka jela jak zamlada. Odfiltrovala nerovnosti silnic, v zatáčce držela, byl jsem v nirváně.


Protože předtím ČZ absolvovala v r. 1993 (nebo 1994?) první motodovolenou na Slovensku (spolu s kamarádem a jeho ČZ 175/487), bylo v plánu zas Slovensko. Nízké Tatry, kemp Tále. Ale motorka nedojela...


Při cestě bylo počasí všelijaké, déšť, chladno, nakonec se ale udělalo teplo. Nastrojený jak pumpa v zimě, po 400 km cesty na ČZ, která přece jen jaksi vibruje, jsem byl unavený a asi jakoby na moto usínal. I povedlo se mi za Martinem na silnici do Banské Bystrice, že jsme přestal vnímat a v plné rjízdě jsem narazil do Škody 105 L, která zastavila prudce poté, co v koloně nákladnímu autu praskal guma. Na posledních asi na několik metrů jsem jen nějak zablokoval zadní kolo, ČZ se lehce stočila a já narazil pravým bočním kastlíkem v pořádné rychlosti do škodovky, takže mě to vyhodilo přes auto hlavou napřed o několik metrů před čumák auta, motorka se ihned odrazila už beze mne do protisměru přímo pod kola Liazky s návěsem, která ji „protáhla“ pod všemi svými koly a nápravami. Abych to zkrátil. Já udělal takový „let na lyžích“ nad škodou 105 s dopadem na hlavu a rameno, ČZ byla částečně rozložená na prvočinitele. Kamarád za mnou se autu vyhnul (ne úplně, urazil škodovce pravé zrcátko a zaparkoval vestoje pozvolna v příkopě). Resumé – ČZ do šrotu, zablokovaná výpadovka na ½ hodiny, kolony aut až do Martina, já v houkající sanitce. Při mém štěstí (asi jak jsem byl nabalený a dopadl jsem na silnici v takovém parakotoulu do prázdného prostoru, protože ta škodovka si nechala obrovský odstup od vozu před sebou) jsem si jen roztříštil krček klíční kosti. Nic, co by pak v Praze v ÚVN nespravili :-)



Takhle skončila opečovávaná ČZ. Ale ještě s rukou v závěsu jsem se po měsíce pořádně projel na kamarádově Jawě 350/638. Obavy z motorky se musely „rozjezdit“ a začalo se šetřit na nové moto (viz foto Jawa 350). Nehoda byla zároveň pro mě ponaučením, že hltat km bez zastávky je na nic a že pro ježdění na moto je potřeba mozek, teprve potom pravé zápěstí na plynu a další věci.

čtvrtek 15. října 2009

Hodinky na moto - recenze Hanowa Swiss military

Recenze hodinek Swiss military Hanowa Sealander quartz


Připojuji sem recenzi hodinek, které jsem si pořídil na moto. Možná to přijde pro někoho nadbytečné, přesto recenzi, kterou jsem si napsal původně pro fórum chronomag.cz, připojím na svůj blog. Moderní motocykly mají mnohé ve svých "budících" hodiny, ne ale každý. A řidič ostatně na ruce má hodinky obvykle vždy.

Uvedené hodinky mám asi půl roku. Mám je na ruce asi 1/3 celkové doby (2/3 nosím mechanické s manuálním nátahem zn.Steinhart), jiné hodinky nenosím. Důvodem koupě byla potřeba hodinek, které by vydržely hrubší zacházení, nevadily by vibrace na motocyklu (tehdy 4T jednoválec), byly dostatečně vodotěsné (sprcha, vana, moře) a byly quartzové, neboť nebudou nošeny trvale, ale So-Ne a někdy v týdnu. Tedy, ne automaty, ty by se zastavovaly, musel by se pak posunovat datum a nastavovat čas a manuální nátah ve výše uvedených specifikacích není moc obvyklý. Důležitým parametrem byla i přiměřená cena, bonusem navíc byla možnost přítomnosti kovového tahu z masivu.


Při brouzdání internetem jsem narazil na značku Hanowa (Hans Noll watches), bližší info viz dnešní web dovozce do CZ http://www.fabrikatrade.cz/swiss-military-hanowa/ či web výrobce http://www.hanowa.ch/ a to na stránkách jednoho internetového obchodu v GB. Ač je měli „vystavené“, nebyly jaksi do ČR dostupné.
Naštěstí v e-shopu OutdoorGB (http://www.outdoorgb.com/p/swiss_hanowa_military_sealander_200_meter_diver_series_watch/)
byli pružní, slíbili, že je obstarají a následně ihned do ČR zašlou. Díky jednomu kamarádovi z fóra o hodinkách byly promptně objednány a cca za 14-20 dní dorazily do ČR (většina času bylo dodání prodejci do GB od výrobce/dovozce, od expedice z GB co CZ to bylo 1 den, Česká pošta pak doručovala 4 dny). Uvedený e-shop mohu tedy doporučit. Cena vč.dopravy do CZ po přepočtu byla tehdy 4.050,-Kč


Po vybalení z pěkné signované krabičky se objevily hodinky s následujícími parametry:

nerez quartzové hodinky s plným nerez.tahem,
pouzdro i tah kombinace leštěná – matná ocel,
kalibr Ronda 5030D,
diametr 44mm,
s korunkou 47mm,
přes nožky 50 mm,
šířka tahu 22mm,
zapínání s pojistkou,
signovaná spona a korunka helvetským křížem,
šroubovací dýnko,
šroubovací korunka,
WR 200m
minerální cylindrické sklo,
jednosměrně otočná luneta,
luminiscenční výplň ruček a indexů a bodu na lunetě,
plastický ciferník,
datum v měsíci (hluboce zapuštěno, ovšem snadno čitelné, „díra“ datumu zároveň nevytěsnila index 3).

Po nijak obtížném zkrácení tahu šly hodinky hned na ruku, tah nikde netahá za chlupy :-) a hodinky při svých rozměrech nijak nepřekážejí.


Používám jsem přišel na jeden, spíše estetický, nedostatek a několik výhod.

Nedostatek – na „levé dolní“ nožce nelícuje část leštěného tahu k leštené části pouzdra. Vzhledem k ceně mi to nepřijde tragické. Protože existuje i varianta s gumovým řemenem, viz http://www.hanowa.ch/pages/Quartz/Sealander/6-495-04-007.jpg, zde tato chyba by odpadla.



Mezi pozitiva bych zařadil přesnost hodinek (tipuji, že se to vejde do 20-30s/rok), dostatečnou luminiscenci (jsem zmlsaný svítivostí Steinhartů 47mm),viz foto za denního světla po kratičkém nasvícení * a velmi snadný & rychlý odečet času. Luminiscence vydrží tak, že i pod Grossglocknerem ve stanu ve 3.30 ráno bez baterky zjistíte, že ta banda hasičů z Německa furt paří o sto šest a ve 4.00 vám dojde, že nemá cenu ležet ve stanu déle :-D, když navíc zrovna přestalo pršet.
* při slunečném dni prakticky nemáte šanci vidět indexy a ručky s výplní bílé, stále zeleně světélkují.

Protože byly hodinky kupovány zejména k užití na motocyklu, jeví se jako jejich zásadní přednost určitá „oblost“ pouzdra a skla a zapuštění korunky mezi výstupky pouzdra (ochrana korunky). Kdo z vás jezdí na moto a používá klasické moto bundy a rukavice ví, že toto oblečení má obvykle zipem stahovací konce rukávů proti nepřízni počasí. Potom máte-li na ruce hodinky větších rozměrů, hranaté, s výstupky a masivními korunkami, nechtějí pak vyklouznout z pod bundy pro odečet času, při svlékání oděvu se mohou někde zachytávat a pod. Mohu konstatovat, že v této vlastnosti jsou Hanowa vhodnější, než předtím mnou používané Prim Sport II. g a poté Casio AQF 100D-9B. Je patrno na fotografiích, které připojuji. Vzhledem k WR200 m je lze nosit na moto i přes oděv či rukavice (lépe asi na gumovém tahu).

Design hodinek je obtížné hodnotit, je to dle vkusu „každého soudruha“. Mě se líbí, že pouzdro je soudkového tvaru a celkový projev hodinek snadno umožňuje, že přijedu-li do práce na moto, pak je mohu mít na ruce, ikdyž se převléknu do obleku. Rozměr je dle mne akorát (obvod zápěstí 18,5 cm). A protože jsem příznivce mimostředných vteřinovek, pokládám to u mých sportovních hodinek za přednost, ač je obvyklé, že sportovní hodinky mají centrální vteřinovky.

Pakliže bych měl znovu volit, rozhodl bych se stějně a koupil bych si je.


Po cca 2 dnech, kdy hodinky dorazily co ČR, se modely Hanowa objevily i v nabídce obchodu Koscom za přijatelné ceny, zájemce mohu tedy odkázat tam. Upřesňuji, že je dostupný shodný model hodinek s automatem Eta 2824 (ovšem samozřejmě s centrální vteřinovkou a v ceně cca 6.400-7.300,-), verze quartzových chronografů, dámské velikosti a další modely.

Závěrem bych shrnul, že se jedná o dostupné hodinky, které, ač zde v quartzu, splní požadavky běžného nositele, neurazí svým designem a které se mohou pochlubit nápisem „swiss made“, byť to může být chápáno třeba i zprofanovaně.



Sněží, mokro, konec sezóny?

Už je to tady.
Vypadá to, že je po sezóně. Ráno cestou na vlak jsem šel skoro půl hodiny v doprovodu sněhových vloček a drobného deště. Byla tma, zima... Vůbec nechápu, jak je možné, že jen před měsícem se dalo jít ven dopoledne v tričku a taky třeba to, že před 14 dny jsem ráno (6.05) jel na motorce do práce! Přijde mi to jako vzdálená minulost. Ale ne, nevzdávám to! Ještě jeden výlet se určitě povede, určitě se udělá v hnusném počasí na nějakou sobotu či neděli "okno", kdy bude alespoň 10 st.C a trocha Slunce a hurarááá. Umluvím kamaráda a vyrazím. Buď Evžena s jeho "exmojí" Jawou 650, nebo třeba Erika s Hondou Transalp a zkusím popíchnout i Jirku-Jawamana s jeho parádní Jawou 650 Style. Aspoň 80 - 100 km bych se rád svezl. Abych měl něco do zásoby na zimu :-) Kamarád a věrný spolucestovatel Jirka - falkkon asi nepojede, přece jenom mezi námi je vzdálenost 310 km a to je na aktuální počasí trochu moc. Co, Jirko? Vlastně - projet se musím. Zastavil jsem se minulý týden u kamaráda Petra, co má "motoobchod.cz". Probírali jsme motorky, hodinky a tak všechno a taky mi poradil a vybral helmu na motorku (proč si nenechat poradit přímo u pramene, že?). A po 3/4 hodině, kdy jsem se před zrcadlem točil jako manekýn, jsem si na svoji Hondičku pořídil integrální helmu a rukavice. Ono - mezi námi - jde na Hondě CBF jezdit i v otevřené přilbě a s brýlemi, ale jaksi to není ono. Já to samozřejmě věděl, ale na helmu hned nezbylo. Při mimoměstských rychlostech už to tedy zábava není a koho trefil čmelák, nebo brouk s tvrdými krovkami do tváře asi při 120 km/h, tak ví proč. Takže po vyloučení přileb z materiálu ABS (či polymer, termoplast a jiných názvů) mi Petr jasně řekl, že nic jiného, než kompozit si na kebuli dávat nemám a dávat nebudu, jsem si tedy vybral. Shiro helma mi padne, jak kdyby ji ti kluci španělští kreslili podle mě. A když už jsem byl v rozhazování peněz, které jsem svým blízkým (dceři a ženě) odtrhl od úst.... tak ještě rukavice na ježdění v pěkném počasí. Bezprstové choper rukavice, nebo jednoduché klasické kožené taky nejsou pro moji Hondu to pravé ořechové. Protože se bude příští rok snad zase trochu cestovat a v plánu je při jedné cestě pokořit min. 5 víceméně 2tisícových horských sedel v A a I, tak to chtělo pořádné rukavice, ve kterých se nebudou při celodenní cestě třeba po A1 a A10 potit ruce a nějaký ten průsmyk taky vydrží. Vzhledem k tomu, že letošní Grossglockner jsem zvládl s 10 let starými krátkými rukavicemi tak pro messengery v kombinaci neopren-kůže a nevadilo 4-6 st.C ráno + déšť (byli jsme ráno první na GG! :-) ), tak horší to nebude. Tak jsem se pochlubil, ničím dalším už nudit nebudu a přeju vám všem, co taky máte strach z abstinenčních motopříznaků, klídek. Ještě něco najedem. A v nouzi - helmu na hlavu, rukavice na ruce, ramínko od košile do ruky, pořádně se zapřete doma v obýváku do gauče a vrmmm, vrmmm .-)

středa 14. října 2009

Úvod


Můj blog je věnován cestování na motocyklu a všemu kolem něj. Něco o mé bývalé motorce (Jawa 650 Classic), tak i současné (Honda CBF 600 S). Možná vyhrabu i vzpomínky na ČZ 175 a Jawu 350 :-) Budou zde přibývat články o výletech, o cestování s mými přáteli, postřehy k motorkám a snad i další zajímavé počtení.

Na prvním obrázku jsem já a moje bývalá Jawa 650 Classic, r.v. 2006, kterou jsem nedávno prodal novému majiteli, do vesničky "kousek" ode mě. Je v dobrých rukou a určitě ji čeká spousta kilometrů na cestách doma i v zahraničí.

Myslel jsem, že zůstanu chvíli bez motorky. Ale asi to znáte. Netrvalo to dlouho. Ač původně byl předpoklad motocyklového půstu asi 2 roky, vydržel jsem to týden... Po rozbití všech prasátek, za pomoci blízkých a přátel a po příjemné 1,5 hodině u dealera přišel domů nový stroj - Honda CBF 600 S, r.v. 2009, která se mi zatím na cestování jeví jako velmi vhodná.

Upřesňuji, že jsem klidný motorkář, takže maximální výkon či rychlost při rozhodování nebylo pro mě to nejpodstatnější. Ale to až třeba v samostatném článečku.

Všem příjemné počtení :-)

Bob