Žhavá současnost.
Letos Jawa absolvovala nespočet menších projížděk a výletů, z větších akcí pak pravidelné setkání majitelů Jawa 650 (příští rok bude v Orl.horách) a výlet na Grossglockner do Rakouska. Výlet na GG byla asi trasa, při které ujela Jawa se mnou na jeden zátah v jednom dni největší porci kilometrů. O výletě na GG ještě napíšu, vč. fotografií, to ale jindy.
Asi i díky cestě na GG jsem začal přemýšlet, co na Jawě změnit. Ne že by měla cestou či potom nějaký technický problém, to ne. Jen mě z Jawy bolely nohy. Díky mé výšce při sezení na Jawě jsem měl nohy zalomené do písmene Z v ostrém úhlu, myšleno stehno, holeň a nárt. Prvních 100 - 200 km, možná ještě při 300 km, byť s přestávkami, to šlo. Ale poté to bylo otravné a i po kratší jízdě mě bolely celé nohy, ne jen kolena. Sic jsem měl předstupačky, kupodivu to markantně úhel kolen nezměnilo, navíc padák před motorem je uchycen subtilně, takže bylo nutno nohy na předstupačky klást najednou a nijak prudce. Problém je v geometrii posazu pro lidi tak nad 180, 185 cm, pro 190 cm určitě. Chtělo by to, aby sedlo bylo o trochu dále vzadu a hlavně aby stupačky řidiče byly ve stejné výšce či nižší posunuty tak o min 10-15 cm dopředu. Což ovšem technicky je už těžko proveditelné. Muselo by se vyrobit jakési lešení, které by jistě nelahodilo oku. Pak jsem také řešil posunutí blinkrů vzadu, které jinak překážejí bočním taškám, ač mi pro ně kamarád Falkkon udělal jakousi provizorní ochranu, aby tašky mohly být přehozené přes ně. Tyhle úvahy se mi honily hlavou celý zbytek srpna. A možná byly i jistým popostrčením. Nechtělo se mi do nějakých přestaveb Jawy. Napadla mě hříšná myšlenka. Prodat Jawu 650, posléze došetřit nějakou korunu a porozhlédnout se, co by se tak dalo za rok dva pořídit, aby to mělo 2 válce do V a dalo se na tom pohodlně cestovat, mělo by to černou barvu a bylo by to více chopper... Zvažoval jsem i ponechání Jawy a prodat ji později, až bude ušetřena vyšší částka, oproti tomu jsem vážil výrazný pokles prodejní ceny Jawy, když budu otálet.
Tak jsem začal sondovat na internetu, co by se tak dalo pořídit. A zalíbila se mi ojetá Honda VT 750 Shadow. Bylo mi to doma rozmluveno, že ojetou ne, že určitě bych měl smůl a pořídil nějakou plečku, nějakou naleštěnou bídu etc etc. Takže jít se mrknout na novou, jak to vypadá, jak se na tom sedí, prodat Jawu a šetřit pár let a šetřit...
O víkendu definitivní rozhodnutí. Jawa se prodá. Vzal jsem fotky, dal na net a čekal. Jednou jsem slevil a ozval se zájemce. Že by zájem byl, když se vyjde vstříc s cenou. Tak souhlas, že se přijede podívat. Přijel, zjevně byl zájem vážný. Poté, co jsme navzájem zjistili, že máme mnoho věcí společných, byl prodej dílem okamžiku a já zamáčkl slzu v oku, když mě moje Jawa 650 "Klacík" opuštěla. A byl jsem odhodlán šetřit a čekat na nový stroj.
Jenže za několik dnů....
Při rodinném výletu jsem se "náhodou" zastavil u dealera Hondy v Letech. Měli 750 Spirit. Poseděl jsem, vyzkoušel, vyfotil se na motorce. Bylo to fajn, pohodlnější, ale... Ale nebylo to úplně ono. Nechytlo mě to tak, jako kdysi moje Jawa 650. Bylo to asi lepší řešení, ale nebyla to láska na první pohled. Ale byl jsem připravený do toho časem jít. Chtěl jsem a chci na motocyklu cestovat a kritérium pohodlné klidné jízdy bylo to, které jsem preferoval a které říkalo, že výměna Jawy 650 Classic za Hondu VT 750 Shadow Spirit by byl posun vpřed. Vzal jsem si katalog, ceník, akční ceník a porozhlédl se tak nějak neurčitě po prodejně. Měli tam hodně motorek a mimo jiné loňský model Hondy CBF 600 S v šedé barvě. Řekl jsem si - no, není to úplně špatné, kdybych nechtěl chopper, bylo by to takové řešení na cesty, takový návrat ke klasičtější motorce, jako byla předchozí Jawa 350, zde tedy v perfektní kapotáži. A hele, má to pořádné sedlo. A hele, ta kapotáž vypadá, že to bude fajn cesťák. 57 kW, s tím by se dalo pohodlně jet i po dálnici s rezervou. A pěkná madla a úchyty na bagáže.... Nedalo mi to a usedl jsem za řidítka.
A BYLO TO! BYLO TO ONO! Posaz, pohodlí, tvary kapotáže, budíky....
Loňský model byl za příznivou cenu. Jenže kde vzít podstatnou část, co chyběla? Ale znáte to - když se chce, tak to jde. A když se přitlačí :-) Ještě, že má člověk své blízké a pak i dobré kamarády. Pomohli. Pro jistotu jsem ještě prosmejčil ostatní dealery Honda v okolí. A hele, v Auto Jarov mají stříbrnou Hondu CBF 600 S v akci a letošní model a za ještě lepší cenu. Tak teda jsem naprosto vyluxoval všechna dostupná prasátka, poškemral, kde se dalo a že se pojede na Jarov, nezávazně se zeptat.
Vzal jsem ženu a jedem. Tiché jedno sobotní dopoledne. Prázdná prodejna Hondy na Jarově. Přichází takový příjemný chlapík a co že bych rád. Byl to šéfprodejce p.Žigmond. A já že bych se rád informoval na Hondu CBF 600 v akci. Jojo, že ji ještě mají. Shodou okolností den předem byl na prodejně můj kolega z práce a zmínil se, že se asi zastavím a tak že ta Honda už na mě čeká :-)
Jsem zvědavý na všechno, kladu záludné dotazy k motorce, k servisu, k službám, co dealerství poskytuje a k všemu kolem. Pan Žigmond odpovídá, vysvětluje a nabídne i předváděcí jízdu, když manželku nechám na prodejně do zástavy. Kdo by nesouhlasil, že jo? ;-) takže první hodinka uběhne při diskusi nad strojem, pak se projedu a vypadá to jasně. Ještě zvažuji na místě, zda nedat přednost cenově zajímavější nabídce u konkurence (Suzuki Bandit S), ale střízlivější design, klasická "palubka" Hondy, tvary kapotáže a pohodlnost posazu jsou body, kterými si mě Honda získává. A proč to nepřiznat, u Hondy se cítím skutečně jako zákazník, pro kterého se dealer skutečně snaží najít řešení, zodpovědět všechny dotazy a neměl jsem pocit, že se mi snaží vnutit svoje zboží. Kostky jsou vrženy. Rubikon překročen. Stanu se jezdcem "na rejži", v očích okolí budu zaprodancem, co zradil značku Jawa, co má "nudný a sterilní stroj", ale ať :-) Honda mě prostě dostala. Svojí promyšleností, citem pro detail, zpracováním a dnes mohu říci, že i jízdními vlastnostmi. Je to TO, co se trefilo do mého vkusu a mých potřeb. Co se bude na Hondě vylepšovat, jak jezdí a další věci, to zase třeba zítra.
