Ráno 3. dne se probouzíme odpočatí v hotelu, jdeme zplanýrovat nabídnuté menu k snídani :-) No ne, zas tak moc ne, jen přiměřeně. Spakujeme svoje věci, zúčtujeme s hoteliérem a po krátké zastávce v místní samoobsluze vyrážíme směr Bolzano. Provoz je trošku silnější, ale svižný a bezproblémový. Dostáváme ještě SMS od Jirky, že je po operaci a zatím vše OK, takže se nám cestuje klidněji. Poblíž Bolzana charakter okolí = vinařská oblast. Paráda. Škoda, že máme jen krátkou dovolenou a omezený rozpočet. Klidně bych mezi kopci, obsypanými vinicemi, strávil nějaký den. Provoz houstne. Po, ehmm, zbytečném výletě tunelem s drobnou zajížďkou, která kolegům umožňuje prohlédnout si dokonalost italských tunelářů a krásy běžných italských městeček, správně směruji po hezké silnici 1.třídy k našemu cíli - silnici na Passo Pordoi. Silnice se vine v serpentinách, povrch perfektní, jen silní provoz. Brzy chytáme italský způsob jízdy a po plné čáře, kdy nám všichni řidiči v pohodě dělají místo, co jen mohou, spolu s dalšími motocyklisty z I a D, směřujeme k výšinám :-)
Krajina u Bolzana
Odbočujeme pak přímo na Passo Pordoi a začínám za to trochu brát. Stejně tak kamarádi, nebojíme se a je to zábava :-) Přijde mi, že jsem nahoře za chvíli. Silnice je perfektní, vytáčená 2 i 3, paráda. Na jízdní zážitky mi přijde lepší, než Stelvio a Timmelsjoch. Za chvíli jsme nahoře. Paráda. Lidí taky dost, ale Dolomity jsou prostě úžasné.
Sjíždíme k Cortině d´Ampezzo. Nádherné scenérie kolem. Už vím, že za rok se sem nejméně s Jirkou vrátím :-)
Máme hlad, klidné místečko a tak vařič ven a "vaříméééé". Pak kafíčko a pauzička a pak směr Cortina. Obloha se zatahujeme a chytáme pěkný slejvák, naštěstí stačíme po začátku včas natáhnout nepromoky. Cestou ztrácíme CBR s Mírou, který ale na první větší křižovatce poctivě čeká, než ho najdeme :-)
začíná se zatahovat, na fotkách patrno...
Za deště projíždíme Cortinou a míříme po prima silnici, už zase za sucha, na Lienz.
Cesta na Lienz už ubíhá pěkně, jen v Rakousku poté, co za Lienz (a jeho lehce odpolední špičkou) v Bille nakupujem základní životní potřeba (housky a pivo do zásoby), musíme zas do nepromoku a za hustého deště jedeme pár km (20? 30?) až někam před Heiligenblut. Začínáme hledat spaní a vybírám perfektní penzion - Pension Post. Výborná šéfová paní Monika, perfektní pokoj, venku chlívky pro motorky, aby na ně nepršelo, panák perfektního likéru z horských blum na přivítání a cena se snídaní 25€ osoba/noc. Navíc, mají moooc dobré točené pivko Gösser (asi 2,7€/0,5l). Sprcha (otvírám si hned plechovku rak.pivka, protože jsem celý vysušený) a hned po sprše malá večeře. Na motorce nechávám tašku a nabíječku navigace. Jsem v Rakousku, kdo by to kradl (samo, že to tam ráno všechno zůstalo, jak jsem to tam nechal).
vítací panák, prostředí - v klasické rakouské hospůdce....
Výborný Gösser.
Sedíme nějakou chvíli a pak jdeme v klidu spát. Perfektní dvoupokojový apartman s balkonem a venku příslib hezkého počasí na druhý den.
Loučí se Bob a pokračování příště.
