ČZ 175 se odebrala do věčných lovišť. Peníze na jiný stroj nebyly. Ještě čekala vojna - je fajn nastoupit na vojnu ve věku podporučíků a poručíků, absolventů VVŠ :-) . Před nástupem jsem tedy začal ještě rychle pracovat, aby byl základ na nový stroj. Postupně vykrystalizoval záměr, že by to měla být Jawa 350/640 v červené barvě.
Proč ona? V r. 1996-7 se sice dováželo dost ojetých motocyklů ze zahraničí, ovšem jejich stav mnohdy neodpovídal požadovaným cenám. Uvažoval jsem také nad budoucím bydlením a vhodným kompromisem se mi jevila Jawa 350/640. Modernější vzhled, pohodlné sedlo, vyšší výkon než u ČZ (aby mohl člověk jet ve 2 trvale), možnost orig. nosiče kufru, 12V elektroinstalace a přijatelná cena. I možnost oprav při jednoduché konstrukci a domácí údržba mě přesvědčily, proč koupit novou Jawu, než třeba 8 let starší japonské cestovní enduro 400-600 ccm. Měl jsem obavy, že bych natrefil na nějakou „plečku“ a co bych si s tím pak počal. Na podzim 1997 jsem zašel do prodejny v areálu VVZ Jawa Praha (dnes prodejna a servis MotoR u pana Růžičky) a objednal červenou Jawu 350/640. Komorové výfuky, padací rám a nosič+kufr ze Silonu Planá n/L. Za cca 14 dní bylo vyrobeno a dodáno. Doplácel jsem ještě asi 5.000,- navíc, protože moje Jawa (bez upozornění, ale nevadilo) byla dovybavena z továrny komplet zapalováním Minarelli-Ducati. Pro info – bylo jich snad vyrobenou pouze 200 ks za celou dobu existence. Místo alternátoru a zapalování kladívky tenoučké magneto, jeden snímač a 2 krabičky ala sardinky. Žádné cívky, poruchové usměrňovače, hádající se kladívka. Konektory pěkně utěsněné. Zaplatil jsem 52.500,- za komplet moto i s kufrem. Jawa jezdila pěkně, spotřeba se ustálila. Sice se mi trochu přidřela, což bylo vyřešeno reklamační opravou, ale pak sloužila věrně. Absolvovala dovolené ve dvou s mojí budoucí ženou, i svatební cestu a následně i cestu do Itálie, přes Alpy, naložená vším možným :-)
Cesta do Itálie k Lago di Garda a poté k moři vr. 2000 na celkem 14 dní byla ve znamení klidu a pohody. Jeli jsme spolu s kamarádem Karlem, který měl také Jawu 350/640 (ano, to je ten s kdysi ČZ 175/487, co mě doprovázel na Slovensko při mých cestách a co mi pomohl při mé nehodě v SR. Taky přezbrojil na 350 ccm). Ač jsem měl z alpských stoupání na cestě, kterou jsem vybral, strach, Jawa ve 2, s plným 45 l kufrem Givi, nacpaným tankbagem a sattel taškami (Lojzo), zvládla i stoupání na Timmelsjoch na jedničku s hvězdičkou (pro upřesnění, stačila vlastně 2. a 3. Jedničku jsem řadil snad jen 1x na několik m, protože mě brzdilo auto). Stejně tak cesty po A a IT dálnicích zvládla v klidu, jen bylo ovšem znát nižší výkon motoru při přesunech při rychlosti 100-110 km/h. Se závistí jsem pozoroval velké 150-250 ccm skůtry, které mě dojely, s jejich řidiči jsem se pozdravil oni pak přidali plyn a plavně mi zmizeli v dáli přede mnou. Foto je z horské silnice na Timmelsjoch, na třetím foto jsou vidět obě Jawy a můj kamarád a moje žena ;-) 
To jsem zjistil měřením na brzdě v TKmoto Úžice, kde se jinak o můj stroj perfektně a precizně starali. Jawa pak krásně jela jak v úzkých silničkách, tak i po dálnici, nebyl problém ji držet pod krkem a vytáčet přes 6 tis ot/min. Dostala pak lepší vzorek pneu Mitas, dráty v obou kolech byly přepleteny na nerezové a byla vyměněna ložiska.
V létě 2006 jsem pak náhodou zabruslil na stránky dealera Jawy Jirky Krafta. Měl tam Jawu 650 Classic. A nějak náhodou jsem mu napsal email... :-) Abych to zkrátil, vše nakonec vyústilo v prodej Jawy 350 a nákup Jawy 650 Classic v prosinci 2006. Chtěl jsem pro své cesty silnější a pohodlnější stroj a lákala mě kombinace klasických tvarů Jawy (nádrž, sedlo, blatníky) a vzhledu ala chopper, takže ač tam motor Rotax 650 opticky úplně nesedl, tak jsem díky jeho proklamovaným kvalitám přestoupil do vyšší třídy u jedné značky. O Jawě 650 příště. 
