18.4.2010 jsem se domluvil s kamarádem Jirkou, že zase společně vyvětráme svoje stroje. Dali jsem si sraz dopoledne u Chomutova a Jirka vzal s sebou i kolegu "Jacktora" s jeho superrychlou Jawa 350/640. Počasí na duben perfektní. Bylo kolem 16°C, slunečno, žádné mouchy. Chtěl jsem vidět zblízka pořádný povrchový důl, podívat se na vodní nádrž Přísečnice a podél hranic z Vejprt se projet na Boží dar.
Setkání na bodě "B", který jsem zvolil podle leteckého pohledu na google maps :-), se nakonec povedlo (ještě že existují mobily. Jak jsme bez nich před lety mohli žít???).
Bohužel, trasa na hranu dolu Merkur se nezdařila. Přece jen, pro moji Hondu a pneu Bridgestone-Battlax nebyla cesta z hrubé šotoliny či škváry ideál. Takže jsme se otočili, zadal jsem do mobilu-navigace cíl přehrada Přísečnice přes "větrníkový park" a jedem!
Mimochodem, díky firmě Ewog, která mi ušila perfektní "futrálek" na můj mobil s GPS, je teď jezdit po neznámých trasách jen čistá zábava. Nemusí se bloudit. Mobil je v obalu, přes slídu lze snadno i za denního světla sledovat mapu, mačkat klávesy. Pomocí BT handsfree, které mi předává pokyny do helmy, není ale úplně nutné displej sledovat. Obal na mobil má zespodu dva pruhy suchého zipu, kterým je možno jej snadno přichytit na držák na řidítkách (vyrobil kamarád Jirka-"Falkkon", obdobný lze zakoupit u SW motech či Touratech. Myslím, že ale by stačilo projevit zájem do komentářů zde, předal bych spojení na Jirku a lze se dohodnout na výrobě, rozměrech a na ceně). Zapínání dvěma jezdci zipu proti sobě umožňuje i trvalé protažení nabíjecího kabelu ze zásuvky pod sedlem. Takže doporučuji kontaktovat Ewog a paní Godulovou a je to ;-) Střih už má a ceny jsou více než příjemné.
Vyjeli jsem všichni tři po úžasných hlaďoučkých a čistých silnicích a silničkách do Krušných hor. Malou odbočkou před Prunéřovem jsme najeli na uzounkou cestu III-IV.třídy do osad-vesniček Nová Víska a Volyně, která se vině kolem Prunéřovského potoka - tudy, postupně se sice z hladké asfaltky změnila na spíše drsnější cestu pro endura (ta tam zjevně jezdí), ovšem, zároveň to byla šance, aby se moje Honda CBF trochu přeškolila na typ ala Transalp.. :-) No, stačí držet trochu plyn, řidítka a nebát se. Cesta vinula úžasnými serpentinami a stoupáním (úplné Alpy) lesem, kdy je úplně před očima vidět, jak se les mění v "horské" porosty. Cesta nás dovedla až k větrníkovému parku. Úžasný pohled a srovnání našich maličkých stroječků proti mohutným sloupům s vrtulemi. Tady jsme chvíli měli pauzu na focení a svačinu. Počasí krásné, sice dosti foukalo, ale jinak paráda. Jen rozhled díky oparu moc nebyl, takže jsem ZASE ani z vrcholků hor neviděl žádný důl. Je to laciná propaganda zelenejch "grýnpísáků" a jiných propagátorů výroby energie z liščích ohonů a ebonitových tyčí, chodících v lněných kytlicích, že severní Čechy jsou samý důl a díra. Nic jsem neviděl. Chjo....
Po krátké přestávce jsem se rozjeli po naprosto dokonalé silnici č. 224 na hráz přehrady Přísečnice. Sypaná hráz zadržuje vodu na místě bývalého městečka Horního svobodného města Přísečnice. Počátky jeho vzniku se kladou kolem roku 1200. Po nálezu stříbra v okolí a stříbrné horečce kolem let 1530 začíná rozkvět města za pomoci rodu Šliků, roku 1546 je město povýšeno na Královské horní město. V roce 1918 bylo město začleněno do ČSR, odkud bylo v r. 1938 odtrženo a připojeno k Německu. V r. 1946 bylo odsunuto německé obyvatelstvo. V letech 1971-72 započala stavba hráze, v pozdějším roce byly odstřeleny všechny budovy ve městě a poté napouštěna přehrada, která je nyní důležitým vodním zdrojem pro pitnou vodu.
účastníci akce :-) Samí pěkní hoši, že jo? No manekýni ne, to ne...
Z přehrady po krátkém odpočinku a fotkách jsme vyjeli k Vejprtům. Městečko má svoje kouzlo, i když občas máte dojem, že některé části by se mohli jmenovat "Malá Asie". Místní Billa nám dala šanci koupit si obloženou bagetu k obědu a v mém případě ji zalít Kofolou (páč ji miluju a tak nemusím nic řešit...) a přejet přes hraniční most do Bärensteinu na německé straně. Po německé straně jsme silnicí na Hammerunterwiesenthal a Oberwiesenthal pokračovali z německé strany k Božímu daru. Cestou jsme dojeli kouzelný parní vlak, jedoucí po místní úzkorozchodné železnici SDG - odkaz. Budu se muset na tuto železnici přijet znovu podívat! Tady alespoň jedna stažená reklamní fotka - zdroj oberwiesenthal.de.
Po silnici č.95 jsme vyjeli nahoru na Boží dar, úžasný stoupák po svahu Fichtelbergu a překročili jsme hranici zpět do ČR. Občas je u silnici vidět zbytky sběhu, takže jsem neodolal a zabořil do něj alespoň přední kolo.
Na české straně sněhu přibývalo, protože jsem si spletl odbočku (jel jsem chvíli bez navigace), zavedl jsem kluky i na Klínovec. V lese byla téměř souvislá sněhová pokrývka, silnice ale byla suchá. Na Klínovci se lyžovalo, sjezdovka byla pokrytá sněhem, ale kolem cest už bylo sněhu méně, protože vrchol je odkrytý a nechráněn stromy.
Otočili jsme tedy své stroje a opět uzoulinkými cestami jsme začali sjíždět dolů pod hory, cílem bylo město Kadaň. Silnice byly suché, ale protože jsou to skutečně cesty, určené snad jen pro několik místních a lesní správu, jejich kvalita není vysoká (ovšem středočechy nemůže takovýto povrch nijak zaskočit, je to běžný stav). Cestou přes Srní a Malý Hrzín jsem sjeli na silnici č.13 a přejeli přes Klášterec nad Ohří do Kadaně. Klesání nás trochu zdrželo, protože Jawě 350/640 se teplem při brzdění kousla přední kotoučová brzda.
Cestu domů jsem pak volil směrem na Podbořany, na Karlovarskou silnici a na Prahu.
Celkem jsem tohoto dne najel 250 km s průměrnou spotřebou 4.38 l/100 km. Styl jízdy byl turistický, tedy silnice I-II.tř. cca 90-100 km/h, po dálnici cca 120 km/h a další silnice dle charakteru povrchu. Bylo dosti prudkých stoupání-klesání, na hezkých površích ve stoupáních a zatáčkách jsem dosti popustil uzdu a nechal vylétnout otáčky k červenému poli. Motorka se chovala vzorně, neprotestovala proti povrchům cest a velmi pohodlně mne dovezla domů.
