Noc v penzionu Adlerhof proběhla v klidu (nevím o tom, že by někdo chrápal, já spal a nešmíroval ostatní). Ráno jsme vstali, spakovali svoje stroje poté, co jsme je vystrkali/vyvezli z "garáže" a dali si vééélmi dobrou snídani, kterou majitelé penzionu připravili. A vyrazili jsem na první opravdové horské kilometry směr St.Sigmund a Ötztal. Počasí 1A. Cestou jsme zastavovali a fotili, což obvykle jako brzdění úderného postupu komentoval Martin :-)
První galerie a tunely dávaly svoji kvalitou, vč. povrchu silnice jasně najevo, že ač se jedná o turisticky nijak zřejmě silně vyžívanou cestu, přesto rakouská pečlivost se uplatňuje i na vedlejších komunikacích.
Cesta ubíhala rychle a i počasí při příjezdu a přejezdu horského sedla Timmelsjoch (2509 m n m.) nám přálo. Nebyl až tak silný provoz, motorek bylo dost a i CBF :-) Martin s Mirkem měli svoji "horskou premiéru" na svých motorkách a moc se jim to líbilo. Jen se stoupající výškou musel Mirek na svojí CBR 600 s karburátory trochu poladit směs, motorka nechtěla jet.
Timmelsjoch jsem navštívil přesně po 10 letech. Předtím jsem tam byl i s manželkou na své Jawě 350/640. A cesta se změnila jen trochu. Přibyly čerpací stanice, možná nějací turisti, ale všem tohle passo doporučuji. Průjezd je zpoplatněn mýtem, zapomněl jsem přesně, ale tuším, že pro moto je to 14-16 €.
Nejvyšší bod trasy s restaurací. Silnice na Timmelsjoch je bývalá vojenská silnice. Z jižní rampy (od Itálie) je stoupání prudší (až 17%), ze severu cca 14%. Po překonání sedla minete starou A/IT celnici a sjíždíte do vinařského kraje směr Merano/Bolzano. Je patrné oteplení.
Na silnici a podpěrné zdi je jasně vidět prudké stoupání z italské strany. Jo, brzdové destičky si pořádně sáhly na dno svých sil, místy se i zařazená 1čka rozjížděla :-)
Silnice z Timmelsjoch směr Merano.
Z Timmelsjoch jsme přes Merano pokračovali silnicí "pod rakouskými Alpami" směr Stelvio. Dost se oteplilo a museli jsme asi 15 km před odbočkou na Stelvio zastavit na načerpání sil, odpočinek, sundání oblečení a ponechání si jen základní výstroje.
Šťastně jsem trefil odbočku z hlavní na Stelvio a už to začalo! No motorkářská nirvána. Nejdřív jsme ale zastavili na malý gáblík. Na plácku u říčky vařič ven a ohřálo se jídlo, kafe atd. Po regeneraci jsme se v začátku odpoledne pustili do toho. Motory se rozječely, čím dál tím víc jsme se nebáli naklonit naložené motorky v zatáčkách.
Občas zastavení na pár fotek a místní motorkáři, kteří nám to ze začátku dávali i vnitřkem zatáčky, postupně asi viděli, že i my "saláti" se postupně nebojíme a hrany pneumatiky se pomalu začaly přibližovat k mezi, kam až jsme byli ochotní a schopni moto v zatáčce složit. Bylo znát, že stoupá nadmořská výška. Míra zas upravil směs na CBR. Passo di Stelvio je vyhlášená motorkářská meta. A i pro cyklisty, nahoře bylo lidu jak na pouti :-)
Passo je bez poplatků, nahoře je mnoho stánků se suvenýry, tričky a měli tam za 5€ výborný bratwurst do - jak to nazvat, hm, takový jako čtverečkový dalamánek. Osmahnutý bratwurst, hořčice, prohřáté zelí - MŇAM!
A po odpočinku z kopce hurá dolů na Bormio a pokračovat směr horské sedlo Valfurva. To zas zítra. Snad....
