Motodovolená Alpy - Dolomity 2010: Den 2. dopoledne

Noc v penzionu Adlerhof proběhla v klidu (nevím o tom, že by někdo chrápal, já spal a nešmíroval ostatní). Ráno jsme vstali, spakovali svoje stroje poté, co jsme je vystrkali/vyvezli z "garáže" a dali si vééélmi dobrou snídani, kterou majitelé penzionu připravili. A vyrazili jsem na první opravdové horské kilometry směr St.Sigmund a Ötztal. Počasí 1A. Cestou jsme zastavovali a fotili, což obvykle jako brzdění úderného postupu komentoval Martin :-) 

První galerie a tunely dávaly svoji kvalitou, vč. povrchu silnice jasně najevo, že ač se jedná o turisticky nijak zřejmě silně vyžívanou cestu, přesto rakouská pečlivost se uplatňuje i na vedlejších komunikacích.

Cesta ubíhala rychle a i počasí při příjezdu a přejezdu horského sedla Timmelsjoch (2509 m n m.) nám přálo. Nebyl až tak silný provoz, motorek bylo dost a i CBF :-) Martin s Mirkem měli svoji "horskou premiéru" na svých motorkách a moc se jim to líbilo. Jen se stoupající výškou musel Mirek na svojí CBR 600 s karburátory trochu poladit směs, motorka nechtěla jet.

Timmelsjoch jsem navštívil přesně po 10 letech. Předtím jsem tam byl i s manželkou na své Jawě 350/640. A cesta se změnila jen trochu. Přibyly čerpací stanice, možná nějací turisti, ale všem tohle passo doporučuji. Průjezd je zpoplatněn mýtem, zapomněl jsem přesně, ale tuším, že pro moto je to 14-16 €.

Nejvyšší bod trasy s restaurací. Silnice na Timmelsjoch je bývalá vojenská silnice. Z jižní rampy (od Itálie) je stoupání prudší (až 17%), ze severu cca 14%. Po překonání sedla minete starou A/IT celnici a sjíždíte do vinařského kraje směr Merano/Bolzano. Je patrné oteplení.

Na silnici a podpěrné zdi je jasně vidět prudké stoupání z italské strany. Jo, brzdové destičky si pořádně sáhly na dno svých sil, místy se i zařazená 1čka rozjížděla :-)

Silnice z Timmelsjoch směr Merano.

Z Timmelsjoch jsme přes Merano pokračovali silnicí "pod rakouskými Alpami" směr Stelvio. Dost se oteplilo a museli jsme asi 15 km před odbočkou na Stelvio zastavit na načerpání sil, odpočinek, sundání oblečení a ponechání si jen základní výstroje.

Šťastně jsem trefil odbočku z hlavní na Stelvio a už to začalo! No motorkářská nirvána. Nejdřív jsme ale zastavili na malý gáblík. Na plácku u říčky vařič ven a ohřálo se jídlo, kafe atd. Po regeneraci jsme se v začátku odpoledne pustili do toho. Motory se rozječely, čím dál tím víc jsme se nebáli naklonit naložené motorky v zatáčkách. 

Občas zastavení na pár fotek a místní motorkáři, kteří nám to ze začátku dávali i vnitřkem zatáčky, postupně asi viděli, že i my "saláti" se postupně nebojíme a hrany pneumatiky se pomalu začaly přibližovat k mezi, kam až jsme byli ochotní a schopni moto v zatáčce složit. Bylo znát, že stoupá nadmořská výška. Míra zas upravil směs na CBR. Passo di Stelvio je vyhlášená motorkářská meta. A i pro cyklisty, nahoře bylo lidu jak na pouti :-) 

Passo je bez poplatků, nahoře je mnoho stánků se suvenýry, tričky a měli tam za 5€ výborný bratwurst do - jak to nazvat, hm, takový jako čtverečkový dalamánek. Osmahnutý bratwurst, hořčice, prohřáté zelí - MŇAM! 

 

A po odpočinku z kopce hurá dolů na Bormio a pokračovat směr horské sedlo Valfurva. To zas zítra. Snad....

Motodovolená Alpy - Dolomity 2010: Den 1

V roce 2009 jsme se s Jirkou/Falkkonem shodli při svém návratu z Alp na našich strojích Jawa 650 Classic a Suzuki Marauder 800, že se musíme na úžasné silnice Rakouska a do výšek za rok vrátit. Teda – přímo jsme si to slíbili :-)

Hned v září 2009 jsem začal koukat do map a připravovat trasu. Až do jara jsem piloval a promýšlel všechny varianty, které by během 3-4 dnů umožnili projet to nejzajímavější Alp a Dolomit, spolu s překonáním známých průsmyků či vrcholů. Řešil jsem koupi navigace, jakým foťákem průběžně dokumentovat, jak a kde se tak asi bude spát, jaký bude rozpočet akce, termín etc etc....

Nakonec se ustálil termín polovina srpna 2010 a shodli jsme se na tom, že pojedem 4. Já a Jirka a s sebou každý svého kolegu, který každý jeden „mořil“, že chce „takýý do těch Ááálp“ :-) Tedy Bob a jeho Honda CBF 600S, Jirka/Falkkon s BMW F 650 CS, Martin s Suzuki V-Strom 650 a Mirek c Hondou CBR 600.

V sobotu 7.8. mám nultou etapu. Jedu k našim, abych si ukrátil cestu na další den o pár km a zároveň se na místě setkám s mým kamarádem Martinem a jeho Suzuki V-Strom 650. Večer u pivka probereme detaily trasy a ráno v 6.00 vyrážíme. Den předtím silně pršelo (první povodně na Frýdlantsku), ale neděle 8.8. už je skoro slunečná a cesta od Říčan v klidu ubíhá pod koly našich strojů. Sraz s druhou skupinou máme za Linzem na pumpě na přesné GPS pozici v +/- 10.30 hod.

Cestou nás nic zásadního nepotkává. Koupili jsme ještě trochu základního proviantu v Tesco v Táboře a před Kaplicí pojedli na cestu připravenou svačinu od mé maminky. 

Hranice projedeme, aniž bychom si toho nějak zásadně všimli, krom toho, že provoz je najednou nějak bezpečnější, klidnější a motorkáři jsou ctěni jako důstojní, ale zranitelnější kolegové v provozu na silnicích. Tankujeme do plna levnější rakouský benzin a kupujeme za € dálniční známky pro Rakousko. Nájezd na A7, průjezd Linzem, kde se opravuje dálniční průtah a po nájezdu na rakouskou A1 zajíždíme na pumpu, kde máme sraz. Kluci čekají jen pár minut. 

Vyrážíme po A1 směr Salzburg a cestou zastavujeme na poklidném dálničním odpočívadle. Ohříváme si oběd na vařiči VAR2 :-) a já si vařím kafe. Pohoda, klídek. 

Držíme dálniční tempo 130-140 km/h, moje Honda si hezky brumlá. V Salzburgu díky mé GPS navigaci Mio S 501 v brašničce na řidítkách od motorkar.net správně trefím na silnici na Bad Reichenhal a Löfer, takže vítáme sjezd z nudné dálnice a jedeme normální silnicí mezi prvními kopečky. Pauza na tankování, průjezd Löferem a nájezd na dálnici na Innsbruck. Dojíždíme tmavou hradbu mraků, ale vše OK, déšť nás míjí, jen několik kapek zabubnuje na plexi motorky. V Innsbrucku jsem trošku zakufroval. 2x....nebo 3x? No, nevěřil jsem navigaci a tak jsem byl vytrestán. Najíždíme na silnici, vedoucí souběžně po jižní straně s dálnicí A7 a směřující k údolí Öztal k městu Sölden. Zde na této silnici směrem k St.Sigmund začínám hledat ubytování a na konci obce Sellrain si vybírám penzion Adlerhof. 

Klid, jen nějaké auto-moto během hodiny. Ticho, šumí horská říčka. Majitelé penzionu jsou velmi přátelští. Cena za osobu/noc je 26€ vč.snídaně a motorky jsou přes noc uklizeny v lyžařské kůlně. Ubytujeme se, sprcha a jdem na první pivko. Lahvové. Já a Mirek zkoušíme výborný Ottakringer a Martin s Jirkou dávají pšeničníýPaulaner. Uděláme si večeři, jen tak kecáme, projdem blízké okolí a zapadnem zpět do jídelny penzionu, kde se rozjíždí naše zábava. Jsme sami, v penzionu jen asi jedna další rodina. Venku se smráká, paní domácí hlásí, že dle internetu máme na zítřejší cestu dokonalé počasí. Dáváme další pivko, další, další... Míra jde do pizzy a zapékané rustikální bagety a podle boulí za ušima je spokojen :-) Pan a paní domu pojednou přichází za námi s panákem pro každého. Nějaká broskvová. Dávám se s nimi rád do řeči. My vytahujeme Becherovku a 50% domácí třešňovici. Chutná jim. Největší překvapení je, když se dozvídám, že jsou to Holanďané! Už je jejich rovinatá země nebavila a tak koupili v Rakousku penzion a přestěhovali se. I jejich syn (tak 11-12 let) je spokojený. Povídáme si do pozdějšího večera o Rakousku, Holandsku, o jejich cestách a tak o všem a je prima zábava. Opravdu příjemní a slušní lidé. Takže doporučuji: Penzion Adlerhof, Sellrain, na konci vlevo :-) GPS: 47.204461, 11.185514. A spalo se moc dobře. I počasí bylo již večer po malé přeháňce jak na objednávku. Určitě tam zase budu spát, povede-li naše příští cesta poblíž. Dokonalý servis, perfektní přátelský přístup. 

"Chlívek na motorky" :-) 

 Moc dobré pivko...

Ottakringer. Kdyby ho u nás točili, nikoho by netrklo, že je to pivo Made in Österreich.

 Pohled z penzionu směrem k St.Sigmund, tedy ve směru cesty pro příští den.

Slibné počasí na příští den....

Večerní posezení s majiteli penzionu :-)

Pokračování příště.

Prijemne prekvapeni - nekuracka restaurace

Tak cekam na kolegu a jake prijemne prekvapeni. Uz konecne hostinsti pochopili, ze muze nekomu i v Praze na Vinohradech velmi vyhovovat nekuracka restaurace klasickeho razu, kde maji docela obycejne pivo, hotovky a minutky. Jen jsem zapomnel, jak se zvenci restaurace jmenuje. Je to kousek od Vinohradske trznice.
Bravo :-)
....a nebo je kuracka, ale musi byt dabelska ventilace. Ale nesmrdi to tu!

Vsem hezky den.

Odesláno z telefonu Nokia E71