neděle 17. ledna 2010

Seiko SKX009K1


Dnes se podělím o moje dojmy z hodinek Seiko SKX009K1. Jsou to "diversky" s udanou vodotěsností WR200m, tedy vhodné i pro běžné potápění, automatickým nátahem a s kovovým tahem, který Seiko označuje jako "jubilejní".




Hodinky jsem zakoupil jako víceméně nové. Předchozí majitel je zakoupil přes internet v zahraničí, tipuji, že v tomto e-shopu a dle jeho slov si je vzal asi 10x na ruku a nezvykl si na ně. Přes moje oblíbené fórum Chronomag jsem je zakoupil před koncem roku 2009. Nenesly žádné známky nošení, délku kovového tahu na moji ruku jsem jen upravil posunutím osičky ve sponě tahu. Tah je příjemný, relativně dosti ohebný - výhoda, že se hodinky s tahem na ruce nepříčí a neškrábou. Skládá se z plných kartáčovaných článků (masivní "poloválečky"), které jsou spojeny leštěnými "plechovými" spojkami. Pouzdro je svrchu matné, na bocích leštěné se zvláštně vyleštěnými bočními hranami. Korunka je na pozici 4 hod, chráněná výstupky pouzdra. Pouzdro se jakoby směrem k dýnku kónicky zužuje. Dýnko je zdobeno reliéfem, typickým pro "scuba" hodinky Seiko. Je šroubovatelné, plné. Korunka je taktéž šroubovatelná. Sklo firma uvádí jako "Hardlex", mělo by se jednat tedy zřejmě o tvrzené minerální sklo.

Výplně ruček a indexy jsou vyplněné a pokryté luminiscenční vrstvou Lumibrite, která zaručuje nadprůměrnou luminiscenci za tmy a zhoršených světelných podmínek. Jsou-li hodinky běžně na světle (denní je vhodnější), pak bez problému ráno, např. v 6 hod, zjistíte, kolik je hodin. Luminiscence je rozhodně výraznější, než u mých Hanowa swiss military a vydrří i déle, než u mých bývalých leteckých hodinek Steinhart pilot.
Hodinky mají otočnou lunetu, aretovanou jednosměrně, s jemným, ale výrazným chodem. Na lunetě je luminiscenční bod na pozici 12. Diametr hodinek bez korunky je 42 mm, šíře tahu je u pouzdra 22 mm a postupně se ke sponě zužuje. Průměr ciferníku 31 mm.

 Hodinky jsou osazeny automatickým kalibrem Seiko 7 S 26 s 21 kameny. Frekvence kmitů je 21.600 za hodinu, magnetická resistance je 60 gaussů, rezervu nátahu mohu jen odhadovat, nevím ji přesně, ale tipuji na min 36 hodin. Jsou-li nošeny i jen pár hodin denně (6-8 hod), postačuje to k jejich trvalému chodu. Kalibr neumožňuje ruční dotažení. Kalibr zobrazuje klasicky čas vč. vteřin a dále den v měsíci a den v týdnu, přičemž sobota je tištěna modře a neděle červeně. Kalibr umožňuje zrychlené překlápění data/dne. Hacking (zastavení vteřinovky) hodinky nemají. Přesnost je aktuálně + 12s/den, zvážím jejich přesnější seřízení u hodináře na vibrografu, neboť odchylka je konstantní, ať jsou nošeny / leží na stolku a bez ohledu na jejich polohu. Lze tedy předpokládat, že si poté udrží přesný chod v řádech vteřin do + každý den.

Hodinky jsem pořídil pro sport, jízdy na moto, koupání a podobně, přece jen, quartzové Hanowa mi nemohly nahradit pocit mechanického měření času :-) Byť nutno podotknout, že hodinky Seiko SKX 009 tikají velice potichu. Jsem s nimi velmi spokojen, i diametr hodinek, ze kterého jsem měl strach, že jej budu vnímat jako malý, mě přivedl zpět k běžným velikostem hodinek. Tyto "potápky" mi otevřely cestu k japonské značce Seiko a staly se příčinou, proč nezůstalo (a asi nezůstane) pouze u jednoho modelu této značky. Jen upřesním, že Seiko s písmenem K značí výrobu v továrně Seiko mimo Japonsko (tuším, že buď Korea, či Malajsie), u japonské produkce je písmeno K u těchto hodinek nahrazeno "J". Značka Seiko produkuje i širokou řadu modelů, určených pouze domácím, t.j. jponským zákazníkům (evropský či americký zákazník má tedy smůlu). I musel jsem tedy začít uvažovat i nad jedním pouze japonským modelem (v originále "日本の" :-) ). Ale o tom až příště. Seiko SKX mohu pouze a jen doporučit. Jejich tvar a provedení umožňuje nošení pod volnými i těsnými rukávy, sportovní vzhled a uměřenost dovoluje jejich nošení jak na sport, na volné chvíle, nebo i k příležitostem formálnějším, chcete-li prezentovat své spíše sportovní založení. Perfektní čitelnost a odolnost jsou pak vlastnosti jim přímo vrozené.


Všem pěkný, dnes zasněžený den.




pátek 25. prosince 2009

Prvních 1 700 km s Hondou CBF 600 S

Je čas vánočního klidu a volna a proto mám chvíli konečně sepsat prvních pár postřehů k mému motocyklu. Najeli jsme spolu zatím 1 700 km. Vlastně se celý motocykl teprve zabíhá a usazuje. Abych se přiznal, protože je to můj první čtyřválec, tak nevím, jak moc motor bude po záběhu jiný :-) S motorkou jako takovou jsem moc spokojen.

Prvních 500 km jsem jezdil velmi „piánko“. Nepřekračoval jsem nejdříve 4000 ot/min, posléze jsem občas vytočil motor k 6000 ot./min. Po prvních 500 km jsem jej nechal občas vyběhnout k 8000 ot/min. Často jsem měnil jízdní režim. Při cestě za mým velmi dobrým kamarádem a přítelem Romanem jsem po dálnici střídavě přidával, ubíral, abych monotónně nenechal běžet motor na mnoho kilometrů ve stejných otáčkách. Většinu cest jsem ale absolvoval po silnicích I – III. třídy. Spotřeba po prvotních 5.7 l/100 km se ustálila a odpovídá následně vždy stylu jízdy. Ještě se ke spotřebě vrátím.

Po najetí 1000 km a provedení první prohlídky motocyklu v Auto Jarov, spolu s výměnou oleje a filtru, jsem motorku občas protočil lehce nad 10 tis. ot./min. Většinou vytočením 2. rychlostního stupně, kdy rychlost překročí 100 km/h a z výfuku se ozve pěkně utlumený, ale sytý ryk řadového čtyřválce. Maximální rychlost jsem zatím nezkoušel, nejvíce jsem jel cca 160 km/h a vzhledem k provozu nebylo rozumné tak dále pokračovat.


První prohlídka, předepsaná v 1000 km (já měl 994 km):

kontrola mtc,

výměna oleje, olej Castrol Power 1 Racing 4T 10W-50, litr á 450,- Kč, náplň celkem 2.9 litru,

olejový filtr 352,- Kč

mazadlo na řetěz 66,- Kč

těsnění pod výpust.šroub 11,90 Kč


Myslím, že ceny jsou uměřené a odpovídající. Pokud si pamatuji, cena za první prohlídku u Jawy 650 byla srovnatelná

S jízdou na Hondě CBF jsem moc spokojen. Výrazně komfortnější dojem je při cestování. Honda žehlí nerovnosti železničních přejezdů, perfektně vede stopu v zatáčce a nervozita podvozku Jawy v táhlém oblouku nebo při přejíždění podélných spár, nebo záplat na dálnici, je ta tam. Jistě nemalou míru na komfortu mají pneu Bridgestone Battlax BT 57. Honda má stavitelné předpětí předních vidlic (7 stupňů) a zadní centrální tlumící a pružící jednotky. Vše jsem nechal tak, jak je nastaveno z výroby. Jezdím sám a spíše turistickým tempem a nastavení mi přijde maximálně vhodné.

Přední plexi mám v horní poloze. Ač se může zdát nižší, či nedostatečné oproti možnosti montáže delšího cestovního od firmy Givi, netvoří se za ním žádné turbulence, vzduch hladce obtéká přilbu, takže ve 150 km/h máte dle proudění vzduchu dojem, že jedete tak 60 km/h :-) Při dešti navíc tvarování motorky, kapotáže a plexi způsobuje, že máte mokré jen špičky bot, helmu, klouby prstů ruky a trochu ramena. Jinak, pokud s motorkou nestojíte, vás důsledky deště nepostihnout tak, jak jsem byl zvyklý z předchozích strojů. T.j. řidič je sušší a čistší. Inu, někdo asi přemýšlel. Tenhle aspekt považuji za věc, kterou mototurista ocení při delších cestách, při jízdě kolem komína takový důraz na vodě-špíně odolnost asi klást nikdo nebude.


Jen poznámka k obrázku - to je fotka z Prahy, Auto Jarov, kde mě nechali při výběru svézt se na předváděcí CBF 600 S v šedé barvě, model 2008.
Sedlo řidiče mám v nejvyšší poloze. Vzhledem k mé výšce je to samozřejmé. Sedlo mi prvních 200 km přišlo nepohodlné. Byl jsem zvyklý na „trůn“ na Jawě. Jenže – po zvyknutí si bych neměnil. Jednak se na něm dá dobře při delší jízdě měnit posaz – poloha a hlavně: Díky poloze sedlo-řidítka-stupačky sedím trošičku sportovněji (dá-li se to ovšem u turistického posazu na CBF říci) a díky tomuto posezu nechytám rázy od nerovností, přenášených zadním kolem, do zad. Takže po X desítkách/stovkách km slezu z motorky a nebolí mě v kříži a v zádech! Pohádka!!! A mám chuť jet na motorce dál! Já vím, k chopper posazu prostě rány do zad automaticky asi patří, nicméně tato úleva je pro mě to, co mě už asi navždy odradí od koupě motorky, kde se sedí jak na židli. Takže chopper asi ne, bůh ví, jaké je to na delší štrece na enduru. Delší zkušenost nemám. Nicméně, jsem i rád, že jsem při výběru motorky dal přednost Hondě CBF před Suzuki V-Strom 650, kterou jsem si zkusil osedlat, tam posaz byl také pro mě velmi vzpřímený. Na druhou stranu endura mají nastavení tlumení obvykle velmi komfortní.

Spotřeba.
Spotřeba se pohybuje v zásadě v rozpětí od 4,33 l/100 km při dlouhé a turistické jízdě, k 5,4 při razantnějším stylu jízdy a vytáčení motoru nad 10 tis. ot./min. Při normálním ježdění (svižná jízda, ne ale blbnutí) mám spotřebu kolem 4.5 – 4.6(4.7) litru na 100 km. Kamarád s Moto Guzzi Breva 1100 se mi směje, proč řeším spotřebu u motorky. První důvod je, že nějak bych asi nepřekousl mít motorku, která bude mít spotřebu větší, jak moje auto. Prostě by mi to asi trochu vadilo. Já vím, že motorka je zábava, ale tak to je. A druhý, důležitější důvod – jak je patrné, na motorce raději než sjíždění pneu v zatáčkách a „blbnutí“ preferuji cestování a turistiku. A pro plánování jízd, tras, výletů a motodovolených je dobré mít přehled o tom, jaké budou náklady na benzin a jak styl jízdy ovlivní spotřebu, když bude potřeba snad dojet k čerpací stanici „na knop“. Honda CBF 600 S sice palivoměr má, což je u cestovně-turistické motorky, byť s „dámským & začátečnickým“ obsahem :-), jistě pozitivní, přesto je dobré vědět, kolik km tak asi ještě řidič ujede. CBF nemá palubní počítač - zase, za ty peníze člověk nemůže mít všechno, že jo.


Prvních 1 700 km považuji za rozhodně pozitivní a nedočkavě vyhlížím začátek nové sezony. Chcete-li se někdo na cokoliv k dojmům k CBF 600S zeptat, směle připojte komentář.






Všem hezké prožití vánočních svátků!


čtvrtek 24. prosince 2009