Moje motorky 2 - Jawa 350/640

ČZ 175 se odebrala do věčných lovišť. Peníze na jiný stroj nebyly.  Ještě čekala vojna - je fajn nastoupit na vojnu ve věku podporučíků a poručíků, absolventů VVŠ :-) . Před nástupem jsem tedy začal ještě rychle pracovat, aby byl základ na nový stroj. Postupně vykrystalizoval záměr, že by to měla být Jawa 350/640 v červené barvě. 

Proč ona? V r. 1996-7 se sice dováželo dost ojetých motocyklů ze zahraničí, ovšem jejich stav mnohdy neodpovídal požadovaným cenám. Uvažoval jsem také nad budoucím bydlením a vhodným kompromisem se mi jevila Jawa 350/640. Modernější vzhled, pohodlné sedlo, vyšší výkon než u ČZ (aby mohl člověk jet ve 2 trvale), možnost orig. nosiče kufru, 12V elektroinstalace a přijatelná cena. I možnost oprav při jednoduché konstrukci a domácí údržba mě přesvědčily, proč koupit novou Jawu, než třeba 8 let starší japonské cestovní enduro 400-600 ccm. Měl jsem obavy, že bych natrefil na nějakou „plečku“ a co bych si s tím pak počal.

Na podzim 1997 jsem zašel do prodejny v areálu VVZ Jawa Praha (dnes prodejna a servis MotoR u pana Růžičky) a objednal červenou Jawu 350/640. Komorové výfuky, padací rám a nosič+kufr ze Silonu Planá n/L. Za cca 14 dní bylo vyrobeno a dodáno. Doplácel jsem ještě asi 5.000,- navíc, protože moje Jawa (bez upozornění, ale nevadilo) byla dovybavena z továrny komplet zapalováním Minarelli-Ducati. Pro info – bylo jich snad vyrobenou pouze 200 ks za celou dobu existence. Místo alternátoru a zapalování kladívky tenoučké magneto, jeden snímač a 2 krabičky ala sardinky. Žádné cívky, poruchové usměrňovače, hádající se kladívka. Konektory pěkně utěsněné. Zaplatil jsem 52.500,- za komplet moto i s kufrem. Jawa jezdila pěkně, spotřeba se ustálila. Sice se mi trochu přidřela, což bylo vyřešeno reklamační opravou, ale pak sloužila věrně. Absolvovala dovolené ve dvou s mojí budoucí ženou, i svatební cestu a následně i cestu do Itálie, přes Alpy, naložená vším možným :-)

Cesta do Itálie k Lago di Garda a poté k moři vr. 2000 na celkem 14 dní byla ve znamení klidu a pohody. Jeli jsme spolu s kamarádem Karlem, který měl také Jawu 350/640 (ano, to je ten s kdysi ČZ 175/487, co mě doprovázel na Slovensko při mých cestách a co mi pomohl při mé nehodě v SR. Taky přezbrojil na 350 ccm). Ač jsem měl z alpských stoupání na cestě, kterou jsem vybral, strach, Jawa ve 2, s plným 45 l kufrem Givi, nacpaným tankbagem a sattel taškami (Lojzo), zvládla i stoupání na Timmelsjoch na jedničku s hvězdičkou (pro upřesnění, stačila vlastně 2. a 3. Jedničku jsem řadil snad jen 1x na několik m, protože mě brzdilo auto). Stejně tak cesty po A a IT dálnicích zvládla v klidu, jen bylo ovšem znát nižší výkon motoru při přesunech při rychlosti 100-110 km/h. Se závistí jsem pozoroval velké 150-250 ccm skůtry, které mě dojely, s jejich řidiči jsem se pozdravil oni pak přidali plyn a plavně mi zmizeli v dáli přede mnou. Foto je z horské silnice na Timmelsjoch, na třetím foto jsou vidět obě Jawy a můj kamarád a moje žena ;-)

Jawa pak jezdila a sloužila. Během doby, co jsem jí měl, musela podstoupit ještě GO motoru snad ve 22tis km. Z levého ložiska na klice nějak „zmizela“ kulička, bylo nekvalitní a prasklé ložisko. Kulička se proběhla pak asi i motorem. Motor pak hučel skoro jak 4 takt, naštěstí kamarád a excelentní servisman „Karlos“ od Sedlčan moto odvezl, motor rozpůlil, vyměnil nová kvalitní ložiska, vystředil kliku, vyvážil nové písty k novému výbrusu, odfrézoval nálitky a otřepy z motoru a nálitku za karburátorem, odfrézoval přesahy v kanálech u vložek ve válcích, dal správné trysky do karburátoru (u MotoR motor sice „otevírali“ odstraněním clony karburátoru, trysky ale nechali...), vše naladil a prostě - z Jawy se stala nová motorka! Jela tak, že jsem ji nepoznával. Z předtím odhadovaných tak 18 – 19 k se výkon vyšplhal na 26 k! 

To jsem zjistil měřením na brzdě v TKmoto Úžice, kde se jinak o můj stroj perfektně a precizně starali. Jawa pak krásně jela jak v úzkých silničkách, tak i po dálnici, nebyl problém ji držet pod krkem a vytáčet přes 6 tis ot/min. Dostala pak lepší vzorek pneu Mitas, dráty v obou kolech byly přepleteny na nerezové a byla vyměněna ložiska.

V létě 2006 jsem pak náhodou zabruslil na stránky dealera Jawy Jirky Krafta. Měl tam Jawu 650 Classic. A nějak náhodou jsem mu napsal email... :-) Abych to zkrátil, vše nakonec vyústilo v prodej Jawy 350 a nákup Jawy 650 Classic v prosinci 2006. Chtěl jsem pro své cesty silnější a pohodlnější stroj a lákala mě kombinace klasických tvarů Jawy (nádrž, sedlo, blatníky) a vzhledu ala chopper, takže ač tam motor Rotax 650 opticky úplně nesedl, tak jsem díky jeho proklamovaným kvalitám přestoupil do vyšší třídy u jedné značky. O Jawě 650 příště.

Moje motorky 1 - ta první, ČZ 175

V záhybech své paměti se pokusím vylovit vzpomínky na můj první stroj. Motocykl ČZ, který mě přivedl v mých 20 letech poprvé k motorkám, zájmu o ně, k cestování na moto a tomu všemu kolem.

V roce 1990, někdy na jaře, jsem při hledání čehosi v dílně u mojí babičky musel odtáhnout nepojízdnou ČZ 175/450 od skříně, abych něco vytáhl. A když už tam překážela, tak jsem si na ni sedl. A najednou – dřív se mi to nějak nestalo – jsem se zasnil. Vzpomněl jsem si, jak mě jednou v mých asi 6 letech na ní snad strýc asi 20 km svezl. A jaké by to asi bylo jezdit na motorce. Točit plynem, projíždět zatáčky. No nic, nechal jsem toho a šel po svých. Ale začalo se to vracet. Takové ty představy, jaké by to bylo fajn jezdit s větrem kolem sebe, volná silnice...

I jal jsem se prozkoumat skutečný stav motorky v garáži. Bylo to původně nádherná ČZ 175/450 Sport. Jednovýfuk, 19“ kola, řidítka s hrazdičkou, chromovaná nádrž, mělké blatníky. Vidím ji jako dnes, když na ni děda v Letohradu jezdil do práce. Jenže pak si ji někdo půjčoval, motorka zřejmě přestála drobnou havárii a údržba – nebylo zřejmé, zda byla. Motorka měla hnutý rám, vylámané zuby na 2.rychl.stupni. V roce 1990 servis na ČZ neexistoval a nikoho, kdo by moto opravil, jsem neznal. Asi víte, jak to začátkem 90. let vypadalo. Samý boutique ale servis na moto a motokrám skoro žádný. TP od motorky chyběl. Takže cesta opravy padla a začal jsem šetřit na „nové“ moto. Jak jinak, než ČZ. Když ji měl děda, budu ji mít i já. Taky jsem si musel udělat ŘP, rovnou na auto a moto. Sice už okolo všichni ŘP měli, já na to nějak zapomněl, takže v 19 jsem se rychle začal učit křižovatky :-)

Po pročítání inzerátů jsem narazil na ČZ 175/477, r.v. 1974, prý senzační stav, doplňky etc etc. ŘP už byl za rohem, tak se jelo kupovat. 5.000,- Kč v r. 1991 bylo nějakých peněz, ale zaslepen představou svírání nádrže koleny a volajících dálek mi motorka ČZ, co mi majitel ukázal, přišla dokonalá a plácli jsme si. Nebudu to rozvádět, čekala mě totální GO, bylo to navrch huj, vespod fuj, zvonkové dráty v elektrice atd... Vychytaly se problémy, dopředu přišla kapotáž pro cesty a kufr (laminát) a motorka jezdila. Sám či ve dvou jsem podnikal výlety, začal se seznamovat s ostatními motorkáři. Prostě idyla. Časem mi ale začalo vadit, že moje ČZ se chová nestabilně. Motoricky byla OK, držela krok s kamarády na Jawách 350/638-9 a Jawu 250/559 i udolala, ale to pérování a stabilita... Úzké galusky 2,75x18 vepředu a 3.00x18 vzadu s hladkým dezénem vzadu byly tragické. Takže v létě 1995 3 měsíce brigáda na dráze, poctivě jsem šrouboval 12 hod směny a k tomu i „vložáky“, aby se našetřilo na pérování z Jawy 350/638. Koupil jsem vidle, brejle, zadní tlumiče, přední 2klíč brzdu a plánoval jsem lak. Nehezkou nádrž modelu 477 jsem chtěl nahradit „kapkou“ z modelu 450 (ala kývačka). Naštěstí díly +/- pasovaly, co ne, se za pomoci kamaráda řemeslníka upravilo (krátký čep spodních brýlí, zavaření nádrže ze staré ČZ). Nádrž, a kastlíky šly na základovku, stříkací tmel, př.blatník jsem koupil už z Jawy 350/640, zadní měl být plastový z 350/638. Vše bylo v kupě a v únoru 1996 jsem se zavřel do nevytopené garáže. Zkřehlé prsty se chopily dílů a nářadí a šlo se na věc. Ještě za pochodu jsem sehnal držák budíků z Jawy, místo otáčkoměru šel sdružený přístroj kontrolek z škoda 120, světlo jsem sehnal z ČZ 175/487. Poskládal jsem, zapojil a paráda. Motor dostal ještě výbrus (trochu jsem ho přidřel, no...), nový karburátor a kola byla přezuta do 3.00 vepředu a 3.25 vzadu, oboje nezničitelný dezén Mitas M9. Díly jsem lakoval sám.  Barva - černá. Akrylátový email v megaspreji byl výborný, díky nedodržení návodu jsem lakoval v 4 st.C (místo 15-20), což mělo výhodu, že barva se zrcadlově slila do lesku, který ani dnes neudělají v Jawě v Týnci ;-) Díly jsem pak usušil v domě v teple a výsledek – 1.A! Třešničkou na dortu byla nová řidítka ze Simsona Enduro, kam šly přesně přišroubovat páčky a plyn, delší lanka se vzala z Babety. Stojánek se musel prodloužit, přivařil se i boční policajt a na jaře se vyjelo. Pane, to byla jízda. Seřízená motorka jela jak zamlada. Odfiltrovala nerovnosti silnic, v zatáčce držela, byl jsem v nirváně.

Protože předtím ČZ absolvovala v r. 1993 (nebo 1994?) první motodovolenou na Slovensku (spolu s kamarádem a jeho ČZ 175/487), bylo v plánu zas Slovensko. Nízké Tatry, kemp Tále. Ale motorka nedojela...

Při cestě bylo počasí všelijaké, déšť, chladno, nakonec se ale udělalo teplo. Nastrojený jak pumpa v zimě, po 400 km cesty na ČZ, která přece jen jaksi vibruje, jsem byl unavený a asi jakoby na moto usínal. I povedlo se mi za Martinem na silnici do Banské Bystrice, že jsme přestal vnímat a v plné rjízdě jsem narazil do Škody 105 L, která zastavila prudce poté, co v koloně nákladnímu autu praskal guma. Na posledních asi na několik metrů jsem jen nějak zablokoval zadní kolo, ČZ se lehce stočila a já narazil pravým bočním kastlíkem v pořádné rychlosti do škodovky, takže mě to vyhodilo přes auto hlavou napřed o několik metrů před čumák auta, motorka se ihned odrazila už beze mne do protisměru přímo pod kola Liazky s návěsem, která ji „protáhla“ pod všemi svými koly a nápravami. Abych to zkrátil. Já udělal takový „let na lyžích“ nad škodou 105 s dopadem na hlavu a rameno, ČZ byla částečně rozložená na prvočinitele. Kamarád za mnou se autu vyhnul (ne úplně, urazil škodovce pravé zrcátko a zaparkoval vestoje pozvolna v příkopě). Resumé – ČZ do šrotu, zablokovaná výpadovka na ½ hodiny, kolony aut až do Martina, já v houkající sanitce. Při mém štěstí (asi jak jsem byl nabalený a dopadl jsem na silnici v takovém parakotoulu do prázdného prostoru, protože ta škodovka si nechala obrovský odstup od vozu před sebou) jsem si jen roztříštil krček klíční kosti. Nic, co by pak v Praze v ÚVN nespravili :-)

Takhle skončila opečovávaná ČZ. Ale ještě s rukou v závěsu jsem se po měsíce pořádně projel na kamarádově Jawě 350/638. Obavy z motorky se musely „rozjezdit“ a začalo se šetřit na nové moto (viz foto Jawa 350). Nehoda byla zároveň pro mě ponaučením, že hltat km bez zastávky je na nic a že pro ježdění na moto je potřeba mozek, teprve potom pravé zápěstí na plynu a další věci.

Hodinky na moto - recenze Hanowa Swiss military

Recenze hodinek Swiss military Hanowa Sealander quartz

Připojuji sem recenzi hodinek, které jsem si pořídil na moto. Možná to přijde pro někoho nadbytečné, přesto recenzi, kterou jsem si napsal původně pro fórum chronomag.cz, připojím na svůj blog. Moderní motocykly mají mnohé ve svých "budících" hodiny, ne ale každý. A řidič ostatně na ruce má hodinky obvykle vždy.

Uvedené hodinky mám asi půl roku. Mám je na ruce asi 1/3 celkové doby (2/3 nosím mechanické s manuálním nátahem zn.Steinhart), jiné hodinky nenosím. Důvodem koupě byla potřeba hodinek, které by vydržely hrubší zacházení, nevadily by vibrace na motocyklu (tehdy 4T jednoválec), byly dostatečně vodotěsné (sprcha, vana, moře) a byly quartzové, neboť nebudou nošeny trvale, ale So-Ne a někdy v týdnu. Tedy, ne automaty, ty by se zastavovaly, musel by se pak posunovat datum a nastavovat čas a manuální nátah ve výše uvedených specifikacích není moc obvyklý. Důležitým parametrem byla i přiměřená cena, bonusem navíc byla možnost přítomnosti kovového tahu z masivu.

Při brouzdání internetem jsem narazil na značku Hanowa (Hans Noll watches), bližší info viz dnešní web dovozce do CZ http://www.fabrikatrade.cz/swiss-military-hanowa/ či web výrobce http://www.hanowa.ch/ a to na stránkách jednoho internetového obchodu v GB. Ač je měli „vystavené“, nebyly jaksi do ČR dostupné.

Naštěstí v e-shopu OutdoorGB (http://www.outdoorgb.com/p/swiss_hanowa_military_sealander_200_meter_diver_series_watch/)

byli pružní, slíbili, že je obstarají a následně ihned do ČR zašlou. Díky jednomu kamarádovi z fóra o hodinkách byly promptně objednány a cca za 14-20 dní dorazily do ČR (většina času bylo dodání prodejci do GB od výrobce/dovozce, od expedice z GB co CZ to bylo 1 den, Česká pošta pak doručovala 4 dny). Uvedený e-shop mohu tedy doporučit. Cena vč.dopravy do CZ po přepočtu byla tehdy 4.050,-Kč

Po vybalení z pěkné signované krabičky se objevily hodinky s následujícími parametry:

nerez quartzové hodinky s plným nerez.tahem,

pouzdro i tah kombinace leštěná – matná ocel,

kalibr Ronda 5030D,

diametr 44mm,

s korunkou 47mm,

přes nožky 50 mm,

šířka tahu 22mm,

zapínání s pojistkou,

signovaná spona a korunka helvetským křížem,

šroubovací dýnko,

šroubovací korunka,

WR 200m

minerální cylindrické sklo,

jednosměrně otočná luneta,

luminiscenční výplň ruček a indexů a bodu na lunetě,

plastický ciferník,

datum v měsíci (hluboce zapuštěno, ovšem snadno čitelné, „díra“ datumu zároveň nevytěsnila index 3).

Po nijak obtížném zkrácení tahu šly hodinky hned na ruku, tah nikde netahá za chlupy :-) a hodinky při svých rozměrech nijak nepřekážejí.

Používám jsem přišel na jeden, spíše estetický, nedostatek a několik výhod.

Nedostatek – na „levé dolní“ nožce nelícuje část leštěného tahu k leštené části pouzdra. Vzhledem k ceně mi to nepřijde tragické. Protože existuje i varianta s gumovým řemenem, viz http://www.hanowa.ch/pages/Quartz/Sealander/6-495-04-007.jpg, zde tato chyba by odpadla.

Mezi pozitiva bych zařadil přesnost hodinek (tipuji, že se to vejde do 20-30s/rok), dostatečnou luminiscenci (jsem zmlsaný svítivostí Steinhartů 47mm),viz foto za denního světla po kratičkém nasvícení * a velmi snadný & rychlý odečet času. Luminiscence vydrží tak, že i pod Grossglocknerem ve stanu ve 3.30 ráno bez baterky zjistíte, že ta banda hasičů z Německa furt paří o sto šest a ve 4.00 vám dojde, že nemá cenu ležet ve stanu déle :-D, když navíc zrovna přestalo pršet.

* při slunečném dni prakticky nemáte šanci vidět indexy a ručky s výplní bílé, stále zeleně světélkují.

Protože byly hodinky kupovány zejména k užití na motocyklu, jeví se jako jejich zásadní přednost určitá „oblost“ pouzdra a skla a zapuštění korunky mezi výstupky pouzdra (ochrana korunky). Kdo z vás jezdí na moto a používá klasické moto bundy a rukavice ví, že toto oblečení má obvykle zipem stahovací konce rukávů proti nepřízni počasí. Potom máte-li na ruce hodinky větších rozměrů, hranaté, s výstupky a masivními korunkami, nechtějí pak vyklouznout z pod bundy pro odečet času, při svlékání oděvu se mohou někde zachytávat a pod. Mohu konstatovat, že v této vlastnosti jsou Hanowa vhodnější, než předtím mnou používané Prim Sport II. g a poté Casio AQF 100D-9B. Je patrno na fotografiích, které připojuji. Vzhledem k WR200 m je lze nosit na moto i přes oděv či rukavice (lépe asi na gumovém tahu).

Design hodinek je obtížné hodnotit, je to dle vkusu „každého soudruha“. Mě se líbí, že pouzdro je soudkového tvaru a celkový projev hodinek snadno umožňuje, že přijedu-li do práce na moto, pak je mohu mít na ruce, ikdyž se převléknu do obleku. Rozměr je dle mne akorát (obvod zápěstí 18,5 cm). A protože jsem příznivce mimostředných vteřinovek, pokládám to u mých sportovních hodinek za přednost, ač je obvyklé, že sportovní hodinky mají centrální vteřinovky.

Pakliže bych měl znovu volit, rozhodl bych se stějně a koupil bych si je.

Po cca 2 dnech, kdy hodinky dorazily co ČR, se modely Hanowa objevily i v nabídce obchodu Koscom za přijatelné ceny, zájemce mohu tedy odkázat tam. Upřesňuji, že je dostupný shodný model hodinek s automatem Eta 2824 (ovšem samozřejmě s centrální vteřinovkou a v ceně cca 6.400-7.300,-), verze quartzových chronografů, dámské velikosti a další modely.

Závěrem bych shrnul, že se jedná o dostupné hodinky, které, ač zde v quartzu, splní požadavky běžného nositele, neurazí svým designem a které se mohou pochlubit nápisem „swiss made“, byť to může být chápáno třeba i zprofanovaně.