Moje motorky 1 - ta první, ČZ 175

V záhybech své paměti se pokusím vylovit vzpomínky na můj první stroj. Motocykl ČZ, který mě přivedl v mých 20 letech poprvé k motorkám, zájmu o ně, k cestování na moto a tomu všemu kolem.

V roce 1990, někdy na jaře, jsem při hledání čehosi v dílně u mojí babičky musel odtáhnout nepojízdnou ČZ 175/450 od skříně, abych něco vytáhl. A když už tam překážela, tak jsem si na ni sedl. A najednou – dřív se mi to nějak nestalo – jsem se zasnil. Vzpomněl jsem si, jak mě jednou v mých asi 6 letech na ní snad strýc asi 20 km svezl. A jaké by to asi bylo jezdit na motorce. Točit plynem, projíždět zatáčky. No nic, nechal jsem toho a šel po svých. Ale začalo se to vracet. Takové ty představy, jaké by to bylo fajn jezdit s větrem kolem sebe, volná silnice...

I jal jsem se prozkoumat skutečný stav motorky v garáži. Bylo to původně nádherná ČZ 175/450 Sport. Jednovýfuk, 19“ kola, řidítka s hrazdičkou, chromovaná nádrž, mělké blatníky. Vidím ji jako dnes, když na ni děda v Letohradu jezdil do práce. Jenže pak si ji někdo půjčoval, motorka zřejmě přestála drobnou havárii a údržba – nebylo zřejmé, zda byla. Motorka měla hnutý rám, vylámané zuby na 2.rychl.stupni. V roce 1990 servis na ČZ neexistoval a nikoho, kdo by moto opravil, jsem neznal. Asi víte, jak to začátkem 90. let vypadalo. Samý boutique ale servis na moto a motokrám skoro žádný. TP od motorky chyběl. Takže cesta opravy padla a začal jsem šetřit na „nové“ moto. Jak jinak, než ČZ. Když ji měl děda, budu ji mít i já. Taky jsem si musel udělat ŘP, rovnou na auto a moto. Sice už okolo všichni ŘP měli, já na to nějak zapomněl, takže v 19 jsem se rychle začal učit křižovatky :-)

Po pročítání inzerátů jsem narazil na ČZ 175/477, r.v. 1974, prý senzační stav, doplňky etc etc. ŘP už byl za rohem, tak se jelo kupovat. 5.000,- Kč v r. 1991 bylo nějakých peněz, ale zaslepen představou svírání nádrže koleny a volajících dálek mi motorka ČZ, co mi majitel ukázal, přišla dokonalá a plácli jsme si. Nebudu to rozvádět, čekala mě totální GO, bylo to navrch huj, vespod fuj, zvonkové dráty v elektrice atd... Vychytaly se problémy, dopředu přišla kapotáž pro cesty a kufr (laminát) a motorka jezdila. Sám či ve dvou jsem podnikal výlety, začal se seznamovat s ostatními motorkáři. Prostě idyla. Časem mi ale začalo vadit, že moje ČZ se chová nestabilně. Motoricky byla OK, držela krok s kamarády na Jawách 350/638-9 a Jawu 250/559 i udolala, ale to pérování a stabilita... Úzké galusky 2,75x18 vepředu a 3.00x18 vzadu s hladkým dezénem vzadu byly tragické. Takže v létě 1995 3 měsíce brigáda na dráze, poctivě jsem šrouboval 12 hod směny a k tomu i „vložáky“, aby se našetřilo na pérování z Jawy 350/638. Koupil jsem vidle, brejle, zadní tlumiče, přední 2klíč brzdu a plánoval jsem lak. Nehezkou nádrž modelu 477 jsem chtěl nahradit „kapkou“ z modelu 450 (ala kývačka). Naštěstí díly +/- pasovaly, co ne, se za pomoci kamaráda řemeslníka upravilo (krátký čep spodních brýlí, zavaření nádrže ze staré ČZ). Nádrž, a kastlíky šly na základovku, stříkací tmel, př.blatník jsem koupil už z Jawy 350/640, zadní měl být plastový z 350/638. Vše bylo v kupě a v únoru 1996 jsem se zavřel do nevytopené garáže. Zkřehlé prsty se chopily dílů a nářadí a šlo se na věc. Ještě za pochodu jsem sehnal držák budíků z Jawy, místo otáčkoměru šel sdružený přístroj kontrolek z škoda 120, světlo jsem sehnal z ČZ 175/487. Poskládal jsem, zapojil a paráda. Motor dostal ještě výbrus (trochu jsem ho přidřel, no...), nový karburátor a kola byla přezuta do 3.00 vepředu a 3.25 vzadu, oboje nezničitelný dezén Mitas M9. Díly jsem lakoval sám.  Barva - černá. Akrylátový email v megaspreji byl výborný, díky nedodržení návodu jsem lakoval v 4 st.C (místo 15-20), což mělo výhodu, že barva se zrcadlově slila do lesku, který ani dnes neudělají v Jawě v Týnci ;-) Díly jsem pak usušil v domě v teple a výsledek – 1.A! Třešničkou na dortu byla nová řidítka ze Simsona Enduro, kam šly přesně přišroubovat páčky a plyn, delší lanka se vzala z Babety. Stojánek se musel prodloužit, přivařil se i boční policajt a na jaře se vyjelo. Pane, to byla jízda. Seřízená motorka jela jak zamlada. Odfiltrovala nerovnosti silnic, v zatáčce držela, byl jsem v nirváně.

Protože předtím ČZ absolvovala v r. 1993 (nebo 1994?) první motodovolenou na Slovensku (spolu s kamarádem a jeho ČZ 175/487), bylo v plánu zas Slovensko. Nízké Tatry, kemp Tále. Ale motorka nedojela...

Při cestě bylo počasí všelijaké, déšť, chladno, nakonec se ale udělalo teplo. Nastrojený jak pumpa v zimě, po 400 km cesty na ČZ, která přece jen jaksi vibruje, jsem byl unavený a asi jakoby na moto usínal. I povedlo se mi za Martinem na silnici do Banské Bystrice, že jsme přestal vnímat a v plné rjízdě jsem narazil do Škody 105 L, která zastavila prudce poté, co v koloně nákladnímu autu praskal guma. Na posledních asi na několik metrů jsem jen nějak zablokoval zadní kolo, ČZ se lehce stočila a já narazil pravým bočním kastlíkem v pořádné rychlosti do škodovky, takže mě to vyhodilo přes auto hlavou napřed o několik metrů před čumák auta, motorka se ihned odrazila už beze mne do protisměru přímo pod kola Liazky s návěsem, která ji „protáhla“ pod všemi svými koly a nápravami. Abych to zkrátil. Já udělal takový „let na lyžích“ nad škodou 105 s dopadem na hlavu a rameno, ČZ byla částečně rozložená na prvočinitele. Kamarád za mnou se autu vyhnul (ne úplně, urazil škodovce pravé zrcátko a zaparkoval vestoje pozvolna v příkopě). Resumé – ČZ do šrotu, zablokovaná výpadovka na ½ hodiny, kolony aut až do Martina, já v houkající sanitce. Při mém štěstí (asi jak jsem byl nabalený a dopadl jsem na silnici v takovém parakotoulu do prázdného prostoru, protože ta škodovka si nechala obrovský odstup od vozu před sebou) jsem si jen roztříštil krček klíční kosti. Nic, co by pak v Praze v ÚVN nespravili :-)

Takhle skončila opečovávaná ČZ. Ale ještě s rukou v závěsu jsem se po měsíce pořádně projel na kamarádově Jawě 350/638. Obavy z motorky se musely „rozjezdit“ a začalo se šetřit na nové moto (viz foto Jawa 350). Nehoda byla zároveň pro mě ponaučením, že hltat km bez zastávky je na nic a že pro ježdění na moto je potřeba mozek, teprve potom pravé zápěstí na plynu a další věci.

Hodinky na moto - recenze Hanowa Swiss military

Recenze hodinek Swiss military Hanowa Sealander quartz

Připojuji sem recenzi hodinek, které jsem si pořídil na moto. Možná to přijde pro někoho nadbytečné, přesto recenzi, kterou jsem si napsal původně pro fórum chronomag.cz, připojím na svůj blog. Moderní motocykly mají mnohé ve svých "budících" hodiny, ne ale každý. A řidič ostatně na ruce má hodinky obvykle vždy.

Uvedené hodinky mám asi půl roku. Mám je na ruce asi 1/3 celkové doby (2/3 nosím mechanické s manuálním nátahem zn.Steinhart), jiné hodinky nenosím. Důvodem koupě byla potřeba hodinek, které by vydržely hrubší zacházení, nevadily by vibrace na motocyklu (tehdy 4T jednoválec), byly dostatečně vodotěsné (sprcha, vana, moře) a byly quartzové, neboť nebudou nošeny trvale, ale So-Ne a někdy v týdnu. Tedy, ne automaty, ty by se zastavovaly, musel by se pak posunovat datum a nastavovat čas a manuální nátah ve výše uvedených specifikacích není moc obvyklý. Důležitým parametrem byla i přiměřená cena, bonusem navíc byla možnost přítomnosti kovového tahu z masivu.

Při brouzdání internetem jsem narazil na značku Hanowa (Hans Noll watches), bližší info viz dnešní web dovozce do CZ http://www.fabrikatrade.cz/swiss-military-hanowa/ či web výrobce http://www.hanowa.ch/ a to na stránkách jednoho internetového obchodu v GB. Ač je měli „vystavené“, nebyly jaksi do ČR dostupné.

Naštěstí v e-shopu OutdoorGB (http://www.outdoorgb.com/p/swiss_hanowa_military_sealander_200_meter_diver_series_watch/)

byli pružní, slíbili, že je obstarají a následně ihned do ČR zašlou. Díky jednomu kamarádovi z fóra o hodinkách byly promptně objednány a cca za 14-20 dní dorazily do ČR (většina času bylo dodání prodejci do GB od výrobce/dovozce, od expedice z GB co CZ to bylo 1 den, Česká pošta pak doručovala 4 dny). Uvedený e-shop mohu tedy doporučit. Cena vč.dopravy do CZ po přepočtu byla tehdy 4.050,-Kč

Po vybalení z pěkné signované krabičky se objevily hodinky s následujícími parametry:

nerez quartzové hodinky s plným nerez.tahem,

pouzdro i tah kombinace leštěná – matná ocel,

kalibr Ronda 5030D,

diametr 44mm,

s korunkou 47mm,

přes nožky 50 mm,

šířka tahu 22mm,

zapínání s pojistkou,

signovaná spona a korunka helvetským křížem,

šroubovací dýnko,

šroubovací korunka,

WR 200m

minerální cylindrické sklo,

jednosměrně otočná luneta,

luminiscenční výplň ruček a indexů a bodu na lunetě,

plastický ciferník,

datum v měsíci (hluboce zapuštěno, ovšem snadno čitelné, „díra“ datumu zároveň nevytěsnila index 3).

Po nijak obtížném zkrácení tahu šly hodinky hned na ruku, tah nikde netahá za chlupy :-) a hodinky při svých rozměrech nijak nepřekážejí.

Používám jsem přišel na jeden, spíše estetický, nedostatek a několik výhod.

Nedostatek – na „levé dolní“ nožce nelícuje část leštěného tahu k leštené části pouzdra. Vzhledem k ceně mi to nepřijde tragické. Protože existuje i varianta s gumovým řemenem, viz http://www.hanowa.ch/pages/Quartz/Sealander/6-495-04-007.jpg, zde tato chyba by odpadla.

Mezi pozitiva bych zařadil přesnost hodinek (tipuji, že se to vejde do 20-30s/rok), dostatečnou luminiscenci (jsem zmlsaný svítivostí Steinhartů 47mm),viz foto za denního světla po kratičkém nasvícení * a velmi snadný & rychlý odečet času. Luminiscence vydrží tak, že i pod Grossglocknerem ve stanu ve 3.30 ráno bez baterky zjistíte, že ta banda hasičů z Německa furt paří o sto šest a ve 4.00 vám dojde, že nemá cenu ležet ve stanu déle :-D, když navíc zrovna přestalo pršet.

* při slunečném dni prakticky nemáte šanci vidět indexy a ručky s výplní bílé, stále zeleně světélkují.

Protože byly hodinky kupovány zejména k užití na motocyklu, jeví se jako jejich zásadní přednost určitá „oblost“ pouzdra a skla a zapuštění korunky mezi výstupky pouzdra (ochrana korunky). Kdo z vás jezdí na moto a používá klasické moto bundy a rukavice ví, že toto oblečení má obvykle zipem stahovací konce rukávů proti nepřízni počasí. Potom máte-li na ruce hodinky větších rozměrů, hranaté, s výstupky a masivními korunkami, nechtějí pak vyklouznout z pod bundy pro odečet času, při svlékání oděvu se mohou někde zachytávat a pod. Mohu konstatovat, že v této vlastnosti jsou Hanowa vhodnější, než předtím mnou používané Prim Sport II. g a poté Casio AQF 100D-9B. Je patrno na fotografiích, které připojuji. Vzhledem k WR200 m je lze nosit na moto i přes oděv či rukavice (lépe asi na gumovém tahu).

Design hodinek je obtížné hodnotit, je to dle vkusu „každého soudruha“. Mě se líbí, že pouzdro je soudkového tvaru a celkový projev hodinek snadno umožňuje, že přijedu-li do práce na moto, pak je mohu mít na ruce, ikdyž se převléknu do obleku. Rozměr je dle mne akorát (obvod zápěstí 18,5 cm). A protože jsem příznivce mimostředných vteřinovek, pokládám to u mých sportovních hodinek za přednost, ač je obvyklé, že sportovní hodinky mají centrální vteřinovky.

Pakliže bych měl znovu volit, rozhodl bych se stějně a koupil bych si je.

Po cca 2 dnech, kdy hodinky dorazily co ČR, se modely Hanowa objevily i v nabídce obchodu Koscom za přijatelné ceny, zájemce mohu tedy odkázat tam. Upřesňuji, že je dostupný shodný model hodinek s automatem Eta 2824 (ovšem samozřejmě s centrální vteřinovkou a v ceně cca 6.400-7.300,-), verze quartzových chronografů, dámské velikosti a další modely.

Závěrem bych shrnul, že se jedná o dostupné hodinky, které, ač zde v quartzu, splní požadavky běžného nositele, neurazí svým designem a které se mohou pochlubit nápisem „swiss made“, byť to může být chápáno třeba i zprofanovaně.

Sněží, mokro, konec sezóny?

Už je to tady.

Vypadá to, že je po sezóně. Ráno cestou na vlak jsem šel skoro půl hodiny v doprovodu sněhových vloček a drobného deště. Byla tma, zima... Vůbec nechápu, jak je možné, že jen před měsícem se dalo jít ven dopoledne v tričku a taky třeba to, že před 14 dny jsem ráno (6.05) jel na motorce do práce! Přijde mi to jako vzdálená minulost. Ale ne, nevzdávám to! Ještě jeden výlet se určitě povede, určitě se udělá v hnusném počasí na nějakou sobotu či neděli "okno", kdy bude alespoň 10 st.C a trocha Slunce a hurarááá. Umluvím kamaráda a vyrazím. Buď Evžena s jeho "exmojí" Jawou 650, nebo třeba Erika s Hondou Transalp a zkusím popíchnout i Jirku-Jawamana s jeho parádní Jawou 650 Style. Aspoň 80 - 100 km bych se rád svezl. Abych měl něco do zásoby na zimu :-) Kamarád a věrný spolucestovatel Jirka - falkkon asi nepojede, přece jenom mezi námi je vzdálenost 310 km a to je na aktuální počasí trochu moc. Co, Jirko? Vlastně - projet se musím. Zastavil jsem se minulý týden u kamaráda Petra, co má "motoobchod.cz". Probírali jsme motorky, hodinky a tak všechno a taky mi poradil a vybral helmu na motorku (proč si nenechat poradit přímo u pramene, že?). A po 3/4 hodině, kdy jsem se před zrcadlem točil jako manekýn, jsem si na svoji Hondičku pořídil integrální helmu a rukavice. Ono - mezi námi - jde na Hondě CBF jezdit i v otevřené přilbě a s brýlemi, ale jaksi to není ono. Já to samozřejmě věděl, ale na helmu hned nezbylo. Při mimoměstských rychlostech už to tedy zábava není a koho trefil čmelák, nebo brouk s tvrdými krovkami do tváře asi při 120 km/h, tak ví proč. Takže po vyloučení přileb z materiálu ABS (či polymer, termoplast a jiných názvů) mi Petr jasně řekl, že nic jiného, než kompozit si na kebuli dávat nemám a dávat nebudu, jsem si tedy vybral. Shiro helma mi padne, jak kdyby ji ti kluci španělští kreslili podle mě. A když už jsem byl v rozhazování peněz, které jsem svým blízkým (dceři a ženě) odtrhl od úst.... tak ještě rukavice na ježdění v pěkném počasí. Bezprstové choper rukavice, nebo jednoduché klasické kožené taky nejsou pro moji Hondu to pravé ořechové. Protože se bude příští rok snad zase trochu cestovat a v plánu je při jedné cestě pokořit min. 5 víceméně 2tisícových horských sedel v A a I, tak to chtělo pořádné rukavice, ve kterých se nebudou při celodenní cestě třeba po A1 a A10 potit ruce a nějaký ten průsmyk taky vydrží. Vzhledem k tomu, že letošní Grossglockner jsem zvládl s 10 let starými krátkými rukavicemi tak pro messengery v kombinaci neopren-kůže a nevadilo 4-6 st.C ráno + déšť (byli jsme ráno první na GG! :-) ), tak horší to nebude. Tak jsem se pochlubil, ničím dalším už nudit nebudu a přeju vám všem, co taky máte strach z abstinenčních motopříznaků, klídek. Ještě něco najedem. A v nouzi - helmu na hlavu, rukavice na ruce, ramínko od košile do ruky, pořádně se zapřete doma v obýváku do gauče a vrmmm, vrmmm .-)