Ze by pocasi???...

Tak nevim. Pred par dny snih, dnes Slunce. Zpoza okna, u salku kavy, to vypada nadejne. Ze by se jeste urodilo pocasi? Rad bych vyrazil nekam jen tak, kousek za mesto na motorce. Nebo i prochazka po lese by byla prijemna. Skoda, ze praotec Cech nedosel az na jizni svahy Alp :-)
Vsem pekny den.

Pozn. Zkousim poslat prispevek do blogu z mobilu, tak proto nedostatek hacku a carek.

Moje motorky 2 - Jawa 350/640

ČZ 175 se odebrala do věčných lovišť. Peníze na jiný stroj nebyly.  Ještě čekala vojna - je fajn nastoupit na vojnu ve věku podporučíků a poručíků, absolventů VVŠ :-) . Před nástupem jsem tedy začal ještě rychle pracovat, aby byl základ na nový stroj. Postupně vykrystalizoval záměr, že by to měla být Jawa 350/640 v červené barvě. 

Proč ona? V r. 1996-7 se sice dováželo dost ojetých motocyklů ze zahraničí, ovšem jejich stav mnohdy neodpovídal požadovaným cenám. Uvažoval jsem také nad budoucím bydlením a vhodným kompromisem se mi jevila Jawa 350/640. Modernější vzhled, pohodlné sedlo, vyšší výkon než u ČZ (aby mohl člověk jet ve 2 trvale), možnost orig. nosiče kufru, 12V elektroinstalace a přijatelná cena. I možnost oprav při jednoduché konstrukci a domácí údržba mě přesvědčily, proč koupit novou Jawu, než třeba 8 let starší japonské cestovní enduro 400-600 ccm. Měl jsem obavy, že bych natrefil na nějakou „plečku“ a co bych si s tím pak počal.

Na podzim 1997 jsem zašel do prodejny v areálu VVZ Jawa Praha (dnes prodejna a servis MotoR u pana Růžičky) a objednal červenou Jawu 350/640. Komorové výfuky, padací rám a nosič+kufr ze Silonu Planá n/L. Za cca 14 dní bylo vyrobeno a dodáno. Doplácel jsem ještě asi 5.000,- navíc, protože moje Jawa (bez upozornění, ale nevadilo) byla dovybavena z továrny komplet zapalováním Minarelli-Ducati. Pro info – bylo jich snad vyrobenou pouze 200 ks za celou dobu existence. Místo alternátoru a zapalování kladívky tenoučké magneto, jeden snímač a 2 krabičky ala sardinky. Žádné cívky, poruchové usměrňovače, hádající se kladívka. Konektory pěkně utěsněné. Zaplatil jsem 52.500,- za komplet moto i s kufrem. Jawa jezdila pěkně, spotřeba se ustálila. Sice se mi trochu přidřela, což bylo vyřešeno reklamační opravou, ale pak sloužila věrně. Absolvovala dovolené ve dvou s mojí budoucí ženou, i svatební cestu a následně i cestu do Itálie, přes Alpy, naložená vším možným :-)

Cesta do Itálie k Lago di Garda a poté k moři vr. 2000 na celkem 14 dní byla ve znamení klidu a pohody. Jeli jsme spolu s kamarádem Karlem, který měl také Jawu 350/640 (ano, to je ten s kdysi ČZ 175/487, co mě doprovázel na Slovensko při mých cestách a co mi pomohl při mé nehodě v SR. Taky přezbrojil na 350 ccm). Ač jsem měl z alpských stoupání na cestě, kterou jsem vybral, strach, Jawa ve 2, s plným 45 l kufrem Givi, nacpaným tankbagem a sattel taškami (Lojzo), zvládla i stoupání na Timmelsjoch na jedničku s hvězdičkou (pro upřesnění, stačila vlastně 2. a 3. Jedničku jsem řadil snad jen 1x na několik m, protože mě brzdilo auto). Stejně tak cesty po A a IT dálnicích zvládla v klidu, jen bylo ovšem znát nižší výkon motoru při přesunech při rychlosti 100-110 km/h. Se závistí jsem pozoroval velké 150-250 ccm skůtry, které mě dojely, s jejich řidiči jsem se pozdravil oni pak přidali plyn a plavně mi zmizeli v dáli přede mnou. Foto je z horské silnice na Timmelsjoch, na třetím foto jsou vidět obě Jawy a můj kamarád a moje žena ;-)

Jawa pak jezdila a sloužila. Během doby, co jsem jí měl, musela podstoupit ještě GO motoru snad ve 22tis km. Z levého ložiska na klice nějak „zmizela“ kulička, bylo nekvalitní a prasklé ložisko. Kulička se proběhla pak asi i motorem. Motor pak hučel skoro jak 4 takt, naštěstí kamarád a excelentní servisman „Karlos“ od Sedlčan moto odvezl, motor rozpůlil, vyměnil nová kvalitní ložiska, vystředil kliku, vyvážil nové písty k novému výbrusu, odfrézoval nálitky a otřepy z motoru a nálitku za karburátorem, odfrézoval přesahy v kanálech u vložek ve válcích, dal správné trysky do karburátoru (u MotoR motor sice „otevírali“ odstraněním clony karburátoru, trysky ale nechali...), vše naladil a prostě - z Jawy se stala nová motorka! Jela tak, že jsem ji nepoznával. Z předtím odhadovaných tak 18 – 19 k se výkon vyšplhal na 26 k! 

To jsem zjistil měřením na brzdě v TKmoto Úžice, kde se jinak o můj stroj perfektně a precizně starali. Jawa pak krásně jela jak v úzkých silničkách, tak i po dálnici, nebyl problém ji držet pod krkem a vytáčet přes 6 tis ot/min. Dostala pak lepší vzorek pneu Mitas, dráty v obou kolech byly přepleteny na nerezové a byla vyměněna ložiska.

V létě 2006 jsem pak náhodou zabruslil na stránky dealera Jawy Jirky Krafta. Měl tam Jawu 650 Classic. A nějak náhodou jsem mu napsal email... :-) Abych to zkrátil, vše nakonec vyústilo v prodej Jawy 350 a nákup Jawy 650 Classic v prosinci 2006. Chtěl jsem pro své cesty silnější a pohodlnější stroj a lákala mě kombinace klasických tvarů Jawy (nádrž, sedlo, blatníky) a vzhledu ala chopper, takže ač tam motor Rotax 650 opticky úplně nesedl, tak jsem díky jeho proklamovaným kvalitám přestoupil do vyšší třídy u jedné značky. O Jawě 650 příště.

Moje motorky 1 - ta první, ČZ 175

V záhybech své paměti se pokusím vylovit vzpomínky na můj první stroj. Motocykl ČZ, který mě přivedl v mých 20 letech poprvé k motorkám, zájmu o ně, k cestování na moto a tomu všemu kolem.

V roce 1990, někdy na jaře, jsem při hledání čehosi v dílně u mojí babičky musel odtáhnout nepojízdnou ČZ 175/450 od skříně, abych něco vytáhl. A když už tam překážela, tak jsem si na ni sedl. A najednou – dřív se mi to nějak nestalo – jsem se zasnil. Vzpomněl jsem si, jak mě jednou v mých asi 6 letech na ní snad strýc asi 20 km svezl. A jaké by to asi bylo jezdit na motorce. Točit plynem, projíždět zatáčky. No nic, nechal jsem toho a šel po svých. Ale začalo se to vracet. Takové ty představy, jaké by to bylo fajn jezdit s větrem kolem sebe, volná silnice...

I jal jsem se prozkoumat skutečný stav motorky v garáži. Bylo to původně nádherná ČZ 175/450 Sport. Jednovýfuk, 19“ kola, řidítka s hrazdičkou, chromovaná nádrž, mělké blatníky. Vidím ji jako dnes, když na ni děda v Letohradu jezdil do práce. Jenže pak si ji někdo půjčoval, motorka zřejmě přestála drobnou havárii a údržba – nebylo zřejmé, zda byla. Motorka měla hnutý rám, vylámané zuby na 2.rychl.stupni. V roce 1990 servis na ČZ neexistoval a nikoho, kdo by moto opravil, jsem neznal. Asi víte, jak to začátkem 90. let vypadalo. Samý boutique ale servis na moto a motokrám skoro žádný. TP od motorky chyběl. Takže cesta opravy padla a začal jsem šetřit na „nové“ moto. Jak jinak, než ČZ. Když ji měl děda, budu ji mít i já. Taky jsem si musel udělat ŘP, rovnou na auto a moto. Sice už okolo všichni ŘP měli, já na to nějak zapomněl, takže v 19 jsem se rychle začal učit křižovatky :-)

Po pročítání inzerátů jsem narazil na ČZ 175/477, r.v. 1974, prý senzační stav, doplňky etc etc. ŘP už byl za rohem, tak se jelo kupovat. 5.000,- Kč v r. 1991 bylo nějakých peněz, ale zaslepen představou svírání nádrže koleny a volajících dálek mi motorka ČZ, co mi majitel ukázal, přišla dokonalá a plácli jsme si. Nebudu to rozvádět, čekala mě totální GO, bylo to navrch huj, vespod fuj, zvonkové dráty v elektrice atd... Vychytaly se problémy, dopředu přišla kapotáž pro cesty a kufr (laminát) a motorka jezdila. Sám či ve dvou jsem podnikal výlety, začal se seznamovat s ostatními motorkáři. Prostě idyla. Časem mi ale začalo vadit, že moje ČZ se chová nestabilně. Motoricky byla OK, držela krok s kamarády na Jawách 350/638-9 a Jawu 250/559 i udolala, ale to pérování a stabilita... Úzké galusky 2,75x18 vepředu a 3.00x18 vzadu s hladkým dezénem vzadu byly tragické. Takže v létě 1995 3 měsíce brigáda na dráze, poctivě jsem šrouboval 12 hod směny a k tomu i „vložáky“, aby se našetřilo na pérování z Jawy 350/638. Koupil jsem vidle, brejle, zadní tlumiče, přední 2klíč brzdu a plánoval jsem lak. Nehezkou nádrž modelu 477 jsem chtěl nahradit „kapkou“ z modelu 450 (ala kývačka). Naštěstí díly +/- pasovaly, co ne, se za pomoci kamaráda řemeslníka upravilo (krátký čep spodních brýlí, zavaření nádrže ze staré ČZ). Nádrž, a kastlíky šly na základovku, stříkací tmel, př.blatník jsem koupil už z Jawy 350/640, zadní měl být plastový z 350/638. Vše bylo v kupě a v únoru 1996 jsem se zavřel do nevytopené garáže. Zkřehlé prsty se chopily dílů a nářadí a šlo se na věc. Ještě za pochodu jsem sehnal držák budíků z Jawy, místo otáčkoměru šel sdružený přístroj kontrolek z škoda 120, světlo jsem sehnal z ČZ 175/487. Poskládal jsem, zapojil a paráda. Motor dostal ještě výbrus (trochu jsem ho přidřel, no...), nový karburátor a kola byla přezuta do 3.00 vepředu a 3.25 vzadu, oboje nezničitelný dezén Mitas M9. Díly jsem lakoval sám.  Barva - černá. Akrylátový email v megaspreji byl výborný, díky nedodržení návodu jsem lakoval v 4 st.C (místo 15-20), což mělo výhodu, že barva se zrcadlově slila do lesku, který ani dnes neudělají v Jawě v Týnci ;-) Díly jsem pak usušil v domě v teple a výsledek – 1.A! Třešničkou na dortu byla nová řidítka ze Simsona Enduro, kam šly přesně přišroubovat páčky a plyn, delší lanka se vzala z Babety. Stojánek se musel prodloužit, přivařil se i boční policajt a na jaře se vyjelo. Pane, to byla jízda. Seřízená motorka jela jak zamlada. Odfiltrovala nerovnosti silnic, v zatáčce držela, byl jsem v nirváně.

Protože předtím ČZ absolvovala v r. 1993 (nebo 1994?) první motodovolenou na Slovensku (spolu s kamarádem a jeho ČZ 175/487), bylo v plánu zas Slovensko. Nízké Tatry, kemp Tále. Ale motorka nedojela...

Při cestě bylo počasí všelijaké, déšť, chladno, nakonec se ale udělalo teplo. Nastrojený jak pumpa v zimě, po 400 km cesty na ČZ, která přece jen jaksi vibruje, jsem byl unavený a asi jakoby na moto usínal. I povedlo se mi za Martinem na silnici do Banské Bystrice, že jsme přestal vnímat a v plné rjízdě jsem narazil do Škody 105 L, která zastavila prudce poté, co v koloně nákladnímu autu praskal guma. Na posledních asi na několik metrů jsem jen nějak zablokoval zadní kolo, ČZ se lehce stočila a já narazil pravým bočním kastlíkem v pořádné rychlosti do škodovky, takže mě to vyhodilo přes auto hlavou napřed o několik metrů před čumák auta, motorka se ihned odrazila už beze mne do protisměru přímo pod kola Liazky s návěsem, která ji „protáhla“ pod všemi svými koly a nápravami. Abych to zkrátil. Já udělal takový „let na lyžích“ nad škodou 105 s dopadem na hlavu a rameno, ČZ byla částečně rozložená na prvočinitele. Kamarád za mnou se autu vyhnul (ne úplně, urazil škodovce pravé zrcátko a zaparkoval vestoje pozvolna v příkopě). Resumé – ČZ do šrotu, zablokovaná výpadovka na ½ hodiny, kolony aut až do Martina, já v houkající sanitce. Při mém štěstí (asi jak jsem byl nabalený a dopadl jsem na silnici v takovém parakotoulu do prázdného prostoru, protože ta škodovka si nechala obrovský odstup od vozu před sebou) jsem si jen roztříštil krček klíční kosti. Nic, co by pak v Praze v ÚVN nespravili :-)

Takhle skončila opečovávaná ČZ. Ale ještě s rukou v závěsu jsem se po měsíce pořádně projel na kamarádově Jawě 350/638. Obavy z motorky se musely „rozjezdit“ a začalo se šetřit na nové moto (viz foto Jawa 350). Nehoda byla zároveň pro mě ponaučením, že hltat km bez zastávky je na nic a že pro ježdění na moto je potřeba mozek, teprve potom pravé zápěstí na plynu a další věci.